I need you 5.část 1/2

27. prosince 2012 v 19:08 | Iwelin |  Jednorázovky
Další a poslední díl, ovšem na dvě části. Nějak jsem se rozepsala. =) Pěkné čtení! =)

Bohužel mě nenechala samotnou.
Ještě tam bylo to malé v mém bříšku. Sasukeho dítě, dítě vraha.
Byla jsem ale rozhodnutá si to dítě nechat. Nemohla jsem zabít něco tak nevinného, a i když nevzniklo z oboustranné lásky, já Sasukeho pořád ještě miluju. Nenávidím a miluji. Když ke mně Tsunade přišla ještě v ten den, oznámila jsem jí svoje rozhodnutí. Nic mi neřekla, nedokázala jsem jí ani vyčíst z očí její reakci na moje rozhodnutí.
Druhý den za mnou přišel hned Naruto s Hinatou. Bylo krásné je zase vidět. Jedině jim jsem řekla, kde jsem byla a co se stalo. Neřekla jsem jim úplně všechno, například občasné chování Sasukeho a jeho činy. Samozřejmě jim došlo, čí to je dítě. Ale nezlobili se na mě, za což jsem jim byla velmi vděčná.
V nemocnici jsem si pobyla ještě týden, aby nenastalo nějaké nebezpečí dítěti. Když jsem přišla domů, hluboce jsem se nadechla. Milovala jsem vůni svého domova. Žádný pach zatuchliny či plísně jako v Sasukeho úkrytu. Byla jsem doma a první věc, kterou jsem udělala je, že jsem si vlezla do vany plné horké vody a pěny. Chtěla jsem ze sebe smýt všechnu špínu. A ne jen tu co byla vidět.
Zdál se mi další sen, spíše další Sasukeho vzpomínka. A viděla jsem to z pohledu třetí osoby. Mohla jsem si ho pořádně prohlédnout. Ale nepřišlo mi, že by to byl ten samý Sasuke, kterého jsem kdy znala. Bylo na něm úplně něco jiného, jenže jsem nemohla přijít na to, co to je. Probudila jsem se z téhle noční můry kolem čtvrté hodiny ranní a usnout jsem samozřejmě nemohla. Posadila jsem se na posteli, vzala knížku, kterou jsem si rozečetla už v nemocnici a dala se do čtení s tím, že snad u ní usnu. Jenže za chvilku se tady objevil zase ten pocit, že mě někdo sleduje. Podívala jsem se z okna, ale nikdo tam nebyl.
Ten pocit, že mě někdo sleduje, jsem měla celý měsíc. Vím přesně, kdo to byl. Občas jsem Sasukeho viděla a někdy ne, ale pořád jsem věděla, že to byl on. A děsila jsem se toho, co jednoho dne nastane, až mě nebude jenom sledovat. Jednou jsem se s tím svěřila své další nejlepší kamarádce Tenten, která mi nabídla, že můžu bydlet u ní. Měla dost velký dům, kam by se vešly v pohodě dvě velké rodiny, a který zdědila po svých rodičích, ale bydlela tam sama. Tak jsme další týden začali společně bydlet. Cítila jsem se víc v bezpečí, když byla Tenten se mnou. Uběhl další měsíc, ale o Sasukem jsem od té doby, co jsem bydlela s Tenten, nevěděla. Myslela jsem si, že už mi dá pokoj. Ale jak se říká...Myslet je…
Když jsem byla ve třetím měsíci těhotenství a hlavně doma sama, protože Tenten měla misi, navštívil mě.
"Sasuke…"
" Ahoj Sakuro. Chyběla jsi mi." Stál v okně ložnice a já u sebe neměla žádnou zbraň.
"Prosím neubližuj mi." Obtočila jsem ruce kolem svého bříška.
"Neboj, já ti nechci ublížit. Tobě bych nemohl ublížit a hlavně ne teď." Jeho milý úsměv na jeho tváři mě udivil. A ne zrovna málo.
"Já to nechápu…tebe nechápu! Vždyť si mě chtěl zabít, znásilnil si mě! A teď se chováš takhle?!"
"Sak je to těžší než si myslíš. Já ti to nedokážu teď rozumně vysvětlit, ale teď mě prosím poslouchej."
"Ne! Proč mi nikdy nic nemůžeš vysvětlit Sasuke. Nikdy nic!" Přiskočil ke mně a chytnul mě pevně za ruce.
"Až příště přijdu, pokud přijdu, tak se nemusím chovat takhle. Rozumíš? Měj prosím tě u sebe vždycky nějakou zbraň. A klidně mě zraň. Jen nedovol, abych tobě a tomu malému ublížil." Pohladil mě po bříšku. V Sasukeho hlase zazněla zoufalost, ale já mu nerozuměla.
"Pozdě Sasuke, už si mi ublížil." Cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy. Utřel mi je.
"Já vím, omlouvám se." Políbil mě na čelo a pak zmizel. Na posteli mi po něm zůstal přívěšek, který patřil jemu. Nevzala jsem si ho.
Často jsem nad Sasukeho slovama dlouho přemýšlela. A brzy se mi dostala odpověď. Sasuke přišel asi po týdnu od jeho první návštěvy a byl úplně jiný. Z jeho očí sálala zuřivost. Aspoň, že jsem jeho posledním slovům vyhověla. Zpod postele jsem rychle vytáhla katanu.
"Takže si poslechla. Stejně ti to k ničemu nebude." Po těchto slovech na mě vyrazil. Zablokovala jsem jeho ránu.
"Musím tě potrestat za to, že jsi utekla. Taková neuvážená věc. To se nedělá, Haruno." Odmrštil mě na zeď. V tu ránu přiběhla do pokoje Tenten, která naštěstí byla doma. V obličeji se jí objevil výraz překvapení.
"Uchiha? Co tady sakra děláš?!"
"Ah Tenten. To není tvoje věc, tak se do toho nepleť!" Zaútočil na ní, ale to já už jsem byla na nohou a vydala se jí na pomoc. Vypadalo to, že na nás dvě rozhodně nemá a po pár minutách boje utekl.
"Jsi v pořádku?" Tenten mě hned podepřela.
"Jo jo jsem, jen trošku víc zadýchaná. Děkuju." Usmála jsem se na ní.
"Co tady chtěl?"
"Povím ti to, ale jdeme do obýváku." S Tenten jsme si sedli na gauč a já jí řekla o minulé návštěvě.
" Ale proč nepoužíval Sharingan? Proti němu bychom moc šancí neměli." Podotkla Tenten. To je pravda. Možná to je kvůli tomu jutsu, které jsem na něj použila. A dostala jsem nápad.
Hned druhý den jsem v Tsunadině kanceláři hledala záznamy o různých jutsu. Sasukeho chování se změnilo přibližně po boji s Madarou a potom Sasukeho následného vyléčení. Musí to být tímhle. Za prvé takové jutsu musí zanechávat následky a za druhé…Sasuke takový nemůže být. Pořád tomu nevěřím. Není zrovna nevinnost sama, ale některých činů by nemohl být snad schopen. Zašla jsem do archívů klanu Uchiha a prohrabávala se snad miliony svitky a papíry. A pak jsem konečně našla něco zajímavého a snad i užitečného. Deník Ryuuki Uchiha, mladší sestry Madary Uchihy. Nalistovala jsem poslední stránky deníku.
18.3.
Dneska se to stane. Ale mám strach a hlavně vím, že to není správný. Bohužel už nemůžu odstoupit.

20.3.
Vážně jsem to udělala. Pomohla jsem ho zabít! Utekla jsem z domova, protože jsem neměla dost sil hrát si na to, že jsem nic neprovedla, a kdyby na to přišli, tak by byly horší následky. Chtěla jsem jen pomoc Madarovi.

Její deník obsahoval pouze krátké zápisy a občas byly chaotické. Ve většině psala, že má strach a musí se pořád schovávat. Doufala jsem, že se dozvím něco užitečného. Něco ohledně Madary. A narazila jsem na nejdelší zápis v jejím deníku.
21.5.
Už jsem dva měsíce na útěku. Občas jsem se sešla s Madarou, ale teď se musím schovávat i před ním. Už dál nemůžu takhle žít. Chci zase zpátky svůj život. Všechno to byla jedna velká chyba!
Madara se změnil. Hodně. Když jsem mu pomohla zavraždit našeho bratra, nečekala jsem, že i on by se obrátil proti mně. Chce mě zabít. Zabil i Ayu! Té se nemělo nic stát, zabil jí omylem. Ale dozvěděla jsem se, že dokončil svoje jutsu. Teď může být nesmrtelný. Byla to vážně chyba, tohle nemůžu přežít. Ale rozhodně se nevzdám a budu bojovat do konce. Musím zmizet a začít nový život…
Lituju toho všeho, čeho jsem se s Madarou dopustila. Nejvíce toho že jsem zradila našeho mladšího bratra, kterému jsem vždy slibovala, že ho budu chránit. A pro co jsem ho opustila? Pro vlastní konec.
Omlouvám se Izuno…zklamala jsem.

Poslední popsaná stránka v deníku. Pak jsem našla obálku, která byla přilepená na poslední stránce. Vytáhla jsem dva hustě popsané papíry z obou stran. Popis Madarova jutsu.
Celý další dva dny jsem pořádně pročítala Madarovo jutsu a snažila se ho pořádně pochopit. Madarovo jutsu spočívalo v tom, že nikdy on sám neumře. I kdyby byl na pokraji své smrti, stačí mu pouze, aby použil svůj Mangekyou sharingan a mohl se tak nějak převtělit. Takže Sasuke to skoro dokázal, málem zabil Madaru. Myslím, že tím jutsu, které jsem použila na Sasukeho léčení, jsem jeho převtělování narušila. V Sasukeho těle jsou teď dvě osobnosti.
Aspoň jsem pevně doufala, že to tak je. Znamená to, že jeho vzpomínky mohly být promíchané s těmi Madarovými. Že do sebe už pomalu splývají.

POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídky?

Ano, jsou pěkné. 89% (113)
Ujdou 5.5% (7)
Ne, jsou hrozné 5.5% (7)

Komentáře

1 veronika veronika | 28. prosince 2012 v 23:04 | Reagovat

zaujímavé.

2 Hope Hope | 28. prosince 2012 v 23:13 | Reagovat

nádhera :-) těším se na pokračování :-D

3 Kvaki-chan Kvaki-chan | 30. prosince 2012 v 9:18 | Reagovat

Super, už se těším na pokračování :-D

4 Ráďuše Ráďuše | Web | 30. prosince 2012 v 15:09 | Reagovat

Docela zajímavý. Těším se na pokračování, jak to dopadne :)

5 Katty Katty | 4. ledna 2013 v 12:38 | Reagovat

krásné :-) moc se těším na pokračování x))

6 _Lyra_ _Lyra_ | 2. února 2013 v 23:38 | Reagovat

Super blok... ale ještě suprovější povídka :-D  honem pokráčko! :-D

7 saskurka saskurka | 2. června 2013 v 19:50 | Reagovat

pls pls pls pokráčko a to rychle díky :D

8 Terka Terka | 3. března 2014 v 19:36 | Reagovat

Varuju tě. Jestli to nedopíšeš, tak si mně nepřej. Ta povídka už stojí rok a něco. Ty ji MUSÍŠ dopsat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama