Koření života 05

10. března 2012 v 21:38 | Iwelin |  Koření života
Hezké čtení =) Myslela jsem, že jsem tuhle část už zvěřejnila, ale jelikož ji nějak tady nemůžu najít...:D




Tohle opravdu skončí špatně. Přijeli jsme domů kolem jedenácté večer a já hned padla do postele. Ráno mě vytáhla z postele krásná vůně.
"Pane jo, to krásně voní." Sedla jsem si v županu ke stolu.
"Doufám, že máš ráda palačinky." Usmál se na mě a hned jich přede mě pár položil. Namatlala jsem si na ně hromadu třešňový marmelády a dala se do jídla.
"Hm, to je domácí marmeláda?" zeptala jsem se s plnou pusou.
"Jo, dělá ji moje babička. Chutná ti?" posadil se s velkou porcí palačinek ke mně.
"Je bombastická!" zakousla jsem se.
"Tak…jakej je dnešní plán?" podíval se na mě. Dneska se mi nikam nechtělo a stejně venku nebylo hezky.
"Filmovej den?" navrhla jsem.
"Platí. Dojdu do videopůjčovny a ještě nakoupit. Nejsem zvyklej tady někoho mít a jím většinou v restauraci." Zvednul se a dal nádobí do myčky.
"Tak jo. Já se zatím vysprchuju." Zvedla jsem se od stolu.
"Tenten? Máš nějak tip na film?" zeptal se mě ještě.
"Ani ne." Usmála jsem se a Neji mi úsměv oplatil. Takhle mu to slušelo.
"A Neji…nebuď nikde dlouho, ať si nemyslím, že děláš nějaké blbosti." Mrkla jsem na něj a on pochopil.
"Neboj, teď nemám důvod." Vzal si věci a odešel. Já se mezitím naložila do horké vody, která mě po chvíli uspala. Probudilo mě až volání mého jména.
"Tenten? Jsi tu?" volal na mě Neji, který zrovna přišel domů. Rychle jsem vylezla a ovázala s ručníkem.
"Jo jo, jsem tu." Vyšla jsem ze dveří a nabourala do něj. Rychle jsem si chytla ručník, který mi málem spadnul. A Neji si toho samozřejmě všimnul. Naštěstí uhnul pohledem.
"Heh, promiň. Nechtěla jsem do tebe vrazit, Začervenala jsem se.
"To je v pohodě. Převlíkni se a může začít náš filmovej den." Zvolal nadšeně a ukázal mi DVD, co půjčil. Rychle jsem se převlékla do tepláků a volnějšího tílka a šla do obýváku, kde Neji mezitím připravil nějaké to občerstvení.
"Hm, pěknej domácí ohoz." Usmál se při pohledu na mě.
"Trhni si, kvůli tobě se tady nebudu mučit v džínách." Vyplázla jsem na něj jazyk a sedla si na gauč.
"Taky pravda." Sednul si ke mně a pustil film.
"Tak, co je na řadě prvního?" zeptala jsem se a vzala si mísu popcornu.
"Nech se překvapit, ale doufám, že se ti to bude líbit." Mrkl na mě. Půjčil pár hororů a komedie. Jako první na řadě přišel samozřejmě horor, který byl navíc pěkně nechutný. Jmenoval se Pach krve a bylo to o kanibalech, takže si dokážete představit, jak to bylo nechutný. Pak jsme si pustili všechny tři díly Paranormal activity, na které jsem se koukala skrz prsty.
"Nepustíme už nějakou komedii?" podívala jsem se na Nejiho, který se zasmál.
"Seš strašnej strašpytel!" smál se mi dál a já ho za to začala lechtat. Ukázalo se, že hošánek je pěkně lechtivej.
"Tenten! Dost." Smál se dál, ale pak mě chytil za obě dvě ruce a povalil mě pod sebe. Teď se vyměnily strany a já ho prosila, aby přestal. Nakonec, ani nevím jak, se mi ho podařilo ze mě shodit. Leželi jsme vedle sebe, gauč byl rozložený tak, abychom se na něj mohli pohodlně natáhnout, a zhluboka jsme oddychovali.
"Kolik je hodin?" zeptala jsem se ho po chvilce.
"Půl jedný. Proč?"
"Jdu udělat něco k jídlu. Na co bys měl chuť?" postavila jsem se na nohy.
"Hmm…nechám se překvapit." Tak jsem začala kouzlit. Rozhodla jsem se pro moji speciální omáčku s kuřecím masem a těstovinami. Hošánek se potom ještě olizoval až za ušima.
"To je strašně dobrý. Co je to?" zeptal se hned.
"Hodláš mi ukrást můj recept?" odpověděla jsem mu otázkou se šibalským úsměvem.
"Když to dovolíš, tak…"
"Je to kečupová omáčka se smetanou a ještě pár drobností podle chuti. Nezní to možná tak dobře, ale výsledek znáš. Pár věci mám od bráchy, který žije v Americe a mnou nějak vylepšené." Přikývnul.
"Máš víc takovýhle receptů? Restaurace by potřebovala trochu oživit a kuchaři, co jsou u nás, nic dobrého nevymyslí. Mohla bys nám pomoct."
"Jako vážně?" Zase přikývnul.
"Ale dostanu lepší místo." Přimhouřila jsem oči.
"Klidně, když něco ještě máš, můžeš být můj zástupce. Stejně Ikaro chtěl odejít do důchodu." Ikaro byl podle mě asi stoletý chlapík, aspoň tak vypadal a zastupoval v naší restauraci Nejiho.
"A nebude to vypadat blbě, když jsem tam nová?"
"Když pomůžeš naší restauraci, tak ne. Jinak, jestli sis nevšimla, ostatní jsou tupci. Ale nebude to jen na mém slovu. Musíš své kulinářské dovednosti předvést mému strýčkovi a ostatním šéfkuchařům." Těžce jsem polkla. To mám jako dokázat jak, když Hyuuga restaurace a jejich šéfkuchaři jsou vyhlášení?!
"Myslím…myslím, že to zatím nechám. Nejsem ještě tak dobrá." Řekla jsem nakonec.
"Fajn, mohl bych ti pomoct s tím vařením." Mrknul na mě, vstal a šel uklidit nádobí. Přinesl popcorn a dávali se na další filmy. Ani nevím, kdy jsem přesně usnula.
"Hej Tenten, vstávej. Zaspali jsme." Někdo do mě pořád šťouchal. Otočila jsem se na druhou stranu a spadla na zem. To mě rázem probudilo.
"Au! Sakra…" snažila jsem se zase vyšplhat na postel.
"Neblbni a pohni. Musíme rychle do práce." Takhle nabručenej hned po ránu. Ale na tváři se mu přece jen mihnul úsměv. Fajn, on se mi bude vysmívat?! Přesto jsem se snažila, co nejrychleji oblíknout a jak takž udělat ranní hygienu. Neji vzal auto a za chvíli jsme byli u restaurace.
"Neji počkej. První jdu já zadním vchodem, ty jdi předním vchodem. Platí?" Přikývnul a šel do restaurace mezitím, co já upalovala tím zadním. Rychle jsem si vzala zástěru a počkala, jaký úkol mi dneska připadne. Nakonec jsem zase skončila u polévek, za což jsem nakonec byla vděčná. Odpoledne jsem viděla, jak k nám přišel starší muž velmi podobný Nejimu. A později jsem se dozvěděla, že je to Hiashi Hyuuga, majitel všech Hyuuga restaurací. Měla jsem tušení, že musí být něco špatně. Jakmile odešel, chtěla jsem se jít hned podívat za Nejim, ale bohužel jsem měla moc práce a dostala se k němu až za další hodinu. A samozřejmě bylo pozdě. V koši jsem si všimla malého sáčku a na Nejiho tváři se rozléval spokojený úsměv, k tomu měl ještě trochu nepřirozeně rozšířené zorničky, což naznačuje, že ten dotyčný není až tak moc v pořádku.
"Proč si to udělal?" zeptala jsem se zničeně a sedla si naproti němu.
"Tenten, jen tak s tím seknout nemůžu. Snažím se to omezovat, věř mi. Ale teď jsem to potřeboval." Promluvil na svoji obranu. Na tváři pořád ten úsměv.
"Co se stalo?" Mlčel.
"Víš, místo toho aby sis vzal drogy, zkus si nejdřív s někým o svých problémech promluvit."
"Jasně, úplně vidím nějakýho člověka, jak mě poslouchá. To je absurdní." Zabručel.
"Já tě vyslechnu." Usmála jsem se na něj.
"A kdes byla před rokem a půl, když jsem to nejvíc potřeboval?" Mluvil nejspíš o době, když s drogami začal.
"Copak si neměl kamarády či nějakou přítelkyni?" To slovo "přítelkyně" ze mě vyšlo trochu přidušeně, čehož si samozřejmě všimnul. Jeho úsměv se rozšířil ještě víc.
"Kamarády jsem měl, ale až na Sasukeho nebyli tak dobří. A Sasukemu jsem to říct všechno nemohl. A přítelkyně…těch bylo zase hodně." Podíval se mi přímo do očí.
"Některé za peníze. A některé proto, že jsem bohatý a ony toho chtěly jen využít." Nemůžu uvěřit, že si to klidně rozdal s nějakou děvkou a zaplatil za to. Co když se něco stalo na tom gauči, kde jsme včera společně leželi? Došlo mi, že ho vůbec neznám. Neji ale dál pokračoval.
"Žádná nebyla dobrá. A všechno bylo moc nudný. To drogy tě dokážou pěkně nakopnout a ještě jim nemusíš vysvětlovat, proč si zapomněl na schůzku a tak. Ale třeba bys to ty mohla změnit." Jeho úsměv se rozšířil. Naprosto mě vyvedl z míry.
"Jsi mimo, radši půjdu." Postavil se dřív než já a třemi dlouhými kroky byl u mě. Stála jsem zády k němu a já cítila jeho teplý dech na mém krku. Byl oproti mně docela vysoký.
"No tak, čeho se bojíš. To je přece proč to všechno děláš. Chceš mě." Pošeptal mi do ucha svůdným hlasem. Zavřela jsem oči a snažila se vypudit všechny myšlenky. Ucítila jsem jeho rty na mém krku. Bylo to jako, kdyby mnou projel elektrický proud. Chytil mě okolo pasu a hrudí se mi přitlačil na má záda. Tak nádherně hřál.
"Nech mě!" odtrhla jsem se od něj a vzala nohy na ramena. Na chodbě jsem se snažila, co nejvíc uklidnit, aby na mě nikdo nic nepoznal. Sice nevím, jestli si mě někdo všimnul, že jsem zmizela, když byl v kuchyni frmol, ale stejně jsem si dávala pozor.
Za dvě hodiny jsem jela domů metrem. Na Nejiho jsem se vykašlala. Ten přišel až kolem desáté v noci. Popravdě jsem úplně šílela strachy, jestli se mu něco nestalo.
"Kdes byl?!" vyjela jsem na něj mezi dveřmi. Podíval se na mě. V pořádku, vypadá to, že si dlouho nic nevzal.
"Co tě to zajímá."
"Neji, jestli chceš pomoct, tak trochu musíš být ochotnej ty sám!" zaútočila jsem na něj.
"A co když už nechci tvoji pomoc." Šel do obýváku a já za ním.
"To ses tak urazil, že jsem tě odmítla?" nadzvedla jsem jedno obočí. Prudce se otočil, což jsem nečekala. Chytil mě pevně za ramena a přitáhnul k sobě. Srdce mi začalo prudce bušit.
"Nevím, jestli si mě zrovna odmítla." Políbil mě hrubě na rty. Objevil se mu na tváři šibalský úsměv.
"Myslím, že se ti to líbí, ale nechceš si to přiznat." Políbil mě na krk a pak na ušní lalůček. Vzdychla jsem.
"Neji…"

Pokračování příště
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídky?

Ano, jsou pěkné. 89% (113)
Ujdou 5.5% (7)
Ne, jsou hrozné 5.5% (7)

Komentáře

1 veronika veronika | 10. března 2012 v 21:59 | Reagovat

som zvedavá na pokračovanie

2 Ayiki Ayiki | 11. března 2012 v 1:14 | Reagovat

Páni! :-D Doost dobrej díl! Moc se těším na pokračování! :-D

3 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 13. března 2012 v 17:20 | Reagovat

Další! Honem! :D

4 Hope Hope | 13. března 2012 v 19:52 | Reagovat

ale no tak to napínání si nech :D těším se na pokračování :-D je to super :-D

5 Kačka Kačka | 14. března 2012 v 16:51 | Reagovat

Jujíííí takhle to stopnout xDD jinak paráda! :-D

6 siruka siruka | 17. března 2012 v 20:59 | Reagovat

tak  to  je  ec  mazec :-D  ;-)

7 Hope Hope | 8. dubna 2012 v 18:41 | Reagovat

chtěla jsem se zeptat, kdy bude pokračování, je to totiž super a doufám že jsi pořádku :-D

8 Miko Miko | Web | 8. dubna 2012 v 20:53 | Reagovat

Konečně někdo kdo má taky nejraději Nejiten! Dobrý nápad. ;-)

Nespřátelila bys?
P.S. Blog byl nedávno založen nikdo nesmí moc čekat.
P.S.S. Ten dess vymýšlela spolu blogerka.

9 Shinigami Shinigami | 14. května 2012 v 22:49 | Reagovat

dalšííí

10 Hope Hope | 24. června 2013 v 15:40 | Reagovat

Ahoj,bude ještě pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama