Lidé se mění 01

8. listopadu 2011 v 6:27 | Iwelin |  FanFiction Hp
Něco z mé tvorby na povídky z Harryho Pottera. Upozorňuju, že v tom nejsem DOBRÁ! :D Ale snad se vám to bude líbit =) Tenhle dílek je krátký, ale příště snad bude delší =) hezké počteníčko...



"Ty idiote! Za všechno můžeš jenom ty!" praštila jsem ho, musím uznat, ne zrovna tenkou knihou po rameni.
"Mohla by ses prosím tě uklidnit Grangerová?!" vyjel na mě můj blonďatý spolutrestanec.
"Poslední rok a já dostanu trest. K tomu je to teprve začátek školního roku. A kvůli komu? Kvůli tobě!" šťouchla jsem ho do hrudi. Málem jsem si ale zlomila místo toho prst.
"No…aspoň nějaká změna ne?" nasadil ten svůj arogantní úšklebek, až jsem měla chuť ho proklít. Kdybych samozřejmě měla hůlku. Což NEMÁM! Těžce jsem vzdychla.
"Hele Grangerko, prostě uklidíme ty spisy a můžeme si jít zase po svém. Je jen na tobě, jestli to budeš stěžovat mě i sobě." Vzal opravdu velkou hromadu spisů a začal se jimi probírat. Sedla jsem si naproti němu a chvilku jsem se na něj podezíravě koukala.
"Co je?" zvedl hlavu a podíval se na mě velice otráveným pohledem.
"Žádný, za to můžeš jenom ty mudlovská šmejdko?" podivila jsem se. Teď měl největší možnost mi něco udělat a zatím se o nic nepokusil. Dokonce se dal do práce.
"Chceš, abych ti tak říkal?" zase se zadíval do spisů. Zmátl mě.
"Ne, ale…chováš se divně." Vzdychnul
"Jednou se chovám mile a jsem divnej. Pche, dobrý." Zamumlal spíš pro sebe a dál se věnoval práci. Já se do toho taky pustila. Seděli jsme v zavřené místnosti v zadní části knihovny a odpykávali si svůj trest. Trošku jsme se nedohodli a skončilo to pár vysklenými skříněmi na chodbě. Naštěstí trest byl ještě mírný. Další hodinu jsme byli ticho, a když už jsme měli práci skoro hotovou, Malfoy promluvil.
"Co tvoji rodiče?" teď jsem absolutně nechápala. Podíval se na mě.
"Slyšel jsem, že si jim vymazala paměť ještě, když žil Voldemort." Vysvětlil.
"Oh ano. Musela jsem, abych je uchránila. Ale už je to všechno zpátky." Sice pořád bydlí v Austrálii, protože se jim tam zalíbilo, ale to už vědět nemusel. Teď jsem se mohla ptát já.
"A jak to snášíš ty? Co tvoje matka? Pokud se můžu zeptat." Dracův otec přišel ve válce, která proběhla minulý rok, když jsme měli být v sedmém ročníku, o život. Draco a jeho matka se přidali ještě před začátkem na naší stranu a Draco dokonce byl chvíli naším špehem, ale jakmile o nich zjistili, byli mučeni smrtijedy. Divím se, že jsou vůbec na živu.
"Dobře, byla to přece moje volba a jsem za ní rád. A matka už se vzpamatovala." Odpověděl stručně.
"Tak já už to mám." Položil poslední spis na jednu z hromádek.
"Já taky." Usmála jsem se. Pak jsme museli chvilku počkat, než pro nás někdo přišel, ale strávili jsme ji v tichosti.
"Tak co včera ten trest?" vyplázla na mě Ginny jazyk, hned jak jsem se ráno probudila. Sdíleli jsme spolu pokoj, naštěstí samy.
"Draco se chová podivně. Asi vážně není takovej blbec." Vzdychla jsem. Ginny se ke mně přiřítila.
"Ale ale? Copak, snad se ti nelíbí?" škádlila mě.
"Zbláznila ses?!" vyděšeně jsem se na ní podívala.
"A co ty? Jsi v pohodě?" změnila jsem řeč. Ginny hned trochu poklesla nálada.
"Nechci to už rozmazávat, stalo se to uprostřed prázdnin. A stejně, byl to blbec." Usmála se. Harry a Ginny se rozešli kvůli jiné holce, co si Harry našel. Byla z toho nesmírně zdrcená, hlavně i proto, že se jí její starší bratr nijak nezastal. Nejhorší byl taky způsob, jakým to zjistila. Od té doby jsme s Ginny byli nerozlučnou dvojkou. S klukama jsem se sice bavila, ale ne tak jako dřív.
"Hej Hermi stávej. Ještě přijdeme pozdě na vyučování." Probudila mě z přemýšlení. Hned jsem se oblékla a vydali jsme se společně na snídani. Vyučování mi přišlo nudné, všechno jsem uměla. A tak jsem začala přemýšlet o tom, co mi Ginny ráno řekla. Připadá mi Draco Malfoy hezký? Podívala jsem se vedle sebe. Seděla jsem ve třetí lavici spolu s Ginny a on seděl v té samé řadě. Je pravda, že měl neuvěřitelně krásné blonďaté vlasy, které si nechal trochu více narůst. Chtěla bych do nich zabořit ruce a vyzkoušet, jestli jsou vážně tak hebké jak vypadají. Snažila jsem se vybavit jaké má oči, ale to jsem nedokázala. Dneska měl na sobě bílou košili, trochu průhlednou, takže byla vidět jeho vypracovaná hruď. Už se nedivím, že jsem si mále včera zlomil prst, když jsem do něj šťouchla. Prohlížela bych si ho ještě déle, ale nejspíše vycítil, že ho někdo pozoruje, proto se na mě otočil. Rychle jsem uhnula pohledem a cítila jsem, jak mi zrudly tváře. Až teď jsem si uvědomila, že jsem ho vážně pečlivě pozorovala. Bože, už nikdy nebudu poslouchat Ginny ohledně kluků.
Dneska jsme měli naštěstí krátké vyučování, tak jsme se rozhodli zajít si odpoledne k jezeru. Vzali jsme deku a posadili jsme se.
"Těším se zítra do Prasinek." Řekla a nastavila tvář podzimnímu slunci. Usmála jsem se, protože jsem věděla, jak slunce miluje.
"Já taky. Musím si nakoupit čokoládu do zásoby." Mrkla jsem na ní. Mé velké zásoby mi zmizely díky té zrzavé žroutce.
"Nekupuj hořkou, ta mi moc nechutná." Zasmála se. Vyplázla jsem na ni jazyk. Hořkou čokoládu mám nejradši.
"Hej Hermi?" lehla si a koukala se na nebe.
"Ano?" udělala jsem to samý.
"Odsoudila bys mě někdy za kluka, kterého bych milovala?" podívala jsem se na ni. Touto otázkou mě trošku dostala. Ale pak jsem se uklidnila.
"I kdybys milovala samotného Voldemorta, tak bych stála po tvém boku. Jsi jako moje sestra." Chytila jsem ji za ruku a usmála jsem se. Úsměv mi oplatila.
"Dobře, jen jsem to potřebovala vědět." Leželi jsme tam až do večera.
Druhý den byla sobota a my jsme mohli jít do Prasinek. Vydali jsme se s Ginny později, abychom nebyli v tom největší shonu.
"Heh Hermiono nebude ti vadit, když se k nám v Prasinkách někdo připojí?" zeptala jse mě, když jsme byli skoro tam.
"Nevadí. Kdo?" zeptala jsem se.
" Ńo…myslím, že to bude lepší jako překvapení. Musíme k Chraptící chýši." Usmála se na mě povzbudivě. Na co si zase přišla Ginny?
Došli jsme až k chraptící chýši a asi pět minut čekali, než se ten dotyčný objeví. A musím říct, že tímhle mě Ginny překvapila hodně.
"Zabini? Malfoy?!"
POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídky?

Ano, jsou pěkné. 89% (113)
Ujdou 5.5% (7)
Ne, jsou hrozné 5.5% (7)

Komentáře

1 Hope Hope | 8. listopadu 2011 v 17:26 | Reagovat

krásné :-D

2 lena-luny lena-luny | Web | 8. listopadu 2011 v 19:47 | Reagovat

Páni. Je to je moc pěkný. Já sama radši na Dramione nepíše, jelikož by to dopadlo hrůzně, ale tohle je moc pěkný. :D

3 veronika veronika | 8. listopadu 2011 v 21:40 | Reagovat

pekný začiatok.

4 Skřítek Skřítek | Web | 10. listopadu 2011 v 10:06 | Reagovat

Zajémaví povídka a vážně jsem čuměla na to jak Ginny mluvila o tom klukovi první co mi blyklo jlavou bylo: Malfou? Ona chodí s Malfoyem? To by si jí neudělala :D a on Zabiny?! :D Hustý!! Jen tak dál těším se na pokračování a půvídka pro Lunky jako další díl by taky neuškodil ;-) :D

5 Iwelin Iwelin | Web | 10. listopadu 2011 v 20:35 | Reagovat

[4]:jj přidám další dílek...už jsem ho začala psát, ale teď si zase všichni profesoří vzpomněli, že musíme psát testy :D a zítra píšem z češtiny, z biologie a ze zeměpisu =/ tákže dnes už nic =(

6 Ráďuše Ráďuše | 10. listopadu 2011 v 21:53 | Reagovat

Tak jsem nakonec ráda, že jsem si tu chvilku mohla dopřát a stavit se. Moc pěkný a pak, že ti to psaní na HP nejde co? :-P To tak. Je to fakt parádní.

7 lena-luny lena-luny | Web | 31. prosince 2011 v 21:32 | Reagovat

Jelikož tady není aktuálnější článek, napíšu to sem.
Přeji šťastný Nový rok a hlavně honě inspirace pro povídky :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama