I need you - 3.část

13. října 2011 v 21:27 | Iwelin |  Jednorázovky
Nu, ve škole je samej supl, tákže aspoň něco málo napíšu. =)) hezké počtení přeji =) P.S.: nekontrovala jsem chyby a že jich tam bude! :D

Když už jsem čtvrtý den seděla u stolu a četla, konečně jsem něco objevila. A vypadalo to celkem slibně…
"Hej pusťte mě!" zabouchala jsem na dveře, které byly zamčené. Po dalším bušení se už přece uráčil někdo přijít.
"Co chceš?!" a naneštěstí se objevila Karin.
"Něco jsem našla a mohlo by to hodně pomoct." Jakmile šlo o záchranu Sasukeho života byla se mnou za jedno. Aspoň nějaká výhoda její zamilovanosti. Vedla mě dlouhou chodbou, párkrát jsme zabočili a ocitli jsme se ve velké a vcelku světlé místnosti. Asi sloužila jako jídelna a obývák, pokud se to tak dá nazvat.
"Kde je Sasuke?" zeptala jsem se hned, když jsem pohledem přejela místnost a on tam nebyl.
"Šel si lehnout, nebylo mu dobře."
"Tak jo. Jdu něco zkusit, snad to pomůže." Suigetsu mě dovedl k jeho pokoji, ale dovnitř se mnou už nešel. Věděl, že se o nic nepokusím, protože i když Sasuke nevidí, je dost silný. Vešla jsem do pokoje, který byl ponořen do tmy kromě jedné malé svíčky na stole. Na posteli jsem viděla jen jeho siluetu. Lehce oddychoval. Potichu jsem se k němu rozešla, abych ho náhodou nevzbudila.
"Neboj, nespím." Jeho hluboký hlas v takovém tichu mě docela vylekal. Zatajila jsem dech.
"Bojíš se mě?" hluboce jsem se nadechla.
"Ne." Posadil se čelem ke mně.
"Něco jsem našla, dávám tomu docela velkou šanci." Pokynul mi, ať k němu přistoupím.
"Fajn, tak to zkus. Za pokus nic nedáš."
"Nejdřív mi odblokuj chakru." Kývnul, ale ještě se zastavil v půli cesty.
"Slib mi, že neprovedeš nic špatného. Jinak skončíš špatně ty." Proč mi pořád nevěří? Přešla jsem k němu a odmotala mu obvaz z očí. Jeho nepřítomný výraz mi nahnal hrůzu. Málem jsem se rozbrečela. Co bych dělala já, kdybych oslepla? Kdybych věděla, že mi nejspíš nic a nikdo nepomůže? Nevím, ale takhle klidná bych rozhodně nebyla. Už bych nikdy neviděla třeba Narutův upřímný úsměv, pokud ho tedy já vůbec ještě někdy spatřím. A prcka Hinaty a Naruta, co mají brzo mít. Tenteninu a Nejiho svatbu. Neměla bych se proč radovat. Třeba bych neviděla ani vlastní dítě. I když pochybuju, že nějaké kdy budu mít, když jsem zamilovaná do toho arogantního tupce honící se jen za pomstou. Nadechla jsem se a udělala několik pečetí. Z rukou mi uniklo červené světlo. Ale jen na chvilku. Fajn, s tímhle jsem nepočítala. Musím se pořádně soustředit, ale ani Sasuke mi moc nepomáhal, když se začal vrtět.
"Buď v klidu. Moc mi takhle nepomáháš." Něco zavrčel, ale přestal. Zkusila jsem to znovu a tentokrát jsem to udržela. Přiložila jsem ruce na jeho oči. Nic se nedělo. Až po chvíli se z jeho očí dostávala podivná černá hmota. Nejdříve jsem na to s úžasem hleděla, docela dost dlouho. Ale pak…přestala jsem. Děsilo mě to.
"Sasuke?"otevřel oči, které měl do teď zavřené. Pořád ten nepřítomný výraz.
"Cítíš se jinak?" zeptala jsem se s nadějí.
"Ne. Nepomohlo to." Prudce se zvednul, až jsem málem spadla z židle, na které jsem seděla proti němu. Začal přecházet po pokoji.
"Sakra. Proč nic nefunguje?!" udeřil pěstí do zdi, až se začala drobit.
"Uklidni se prosím tě." Bála jsem se o jeho zdravotní stav. Bůh ví, co to s ním udělalo.
"Sklapni!"
"Sasuke! Co to do tebe sakra vjelo?" naštvala jsem se. Já mu tady pomáhám a on je na mě hnusnej!
"Co?! Jsem slepý! To se mi stalo! Jdi hledat znova! Musí něco existovat. Suigetsu!" otevřely se dveře a Suigetsu na mě kývnul, ať jdu s ním.
"Mohl by ses chovat líp. Chováš se jen jako idiot a to se ti snažím pomoct. Takhle moc nepomáháš jiným a hlavně ani sobě." Odešla jsem, anichž bych se na něj podívala. Ale jeho nepřítomný pohled jsem cítila ještě do místnosti, kde jsem strávila předchozí čtyři dny.
Další den jsem nic nedělala, jen jsem konečně odpočívala. Někdy kolem poledne se prudce otevřely dveře.
"Pojď se mnou." Tentokrát to byl Juugo. Rychle jsem se zvedla a čekala, co po mě budou chtít. Pro moji velikou smůlu mě zavedl znova do Sasukeho pokoje. Zavřel za mnou dveře. V pokoji tentokrát byla naprostá tma. Najednou někdo zapálil svíčku.
"Promiň, jsem teď trošku háklivý na světlo." Nechápala jsem. Vždyť včera mu to nevadilo.
"Pomohlo to. Sice ne úplně, ale aspoň trošku rozeznám obrysy. Barvy taky pořádně nevidím a hlavně vidím všechno nehorázně moc rozmazané. Ale aspoň něco." Překvapilo mě to, ale nedala jsem to na sobě znát. Pořád jsem byla naštvaná.
"Má to trošku později účinek." Kývla jsem na souhlas.
"Musíš to zkusit ještě. Dodělat to." Žádné poděkování? Až já budu šanci, tak ho zabiju. Jednou určitě. Přistoupila jsem k němu beze slova. Jakmile mi odblokoval chakru, začala jsem ho léčit. Tentokrát jsem ho léčila asi půl hodiny, než jsem padla vyčerpáním. Je to moc složité jutsu.
"Ne prosím. Je to ještě dítě!"
"Neboj, budeš se s ním brzo moct setkat. Teď mě ale jeho řev ruší." Krev potřísnila zeď za ženou. Vydala srdceryvný křik.
"Prozraď mi, kde je, a já ti pomůžu od bolesti." Seknul ji přes ruku. Další výkřik, tentokrát bolestí.
"Prosím pane, já to nevím." Seknul ji tentokrát do stehna. Byla to hluboká rána. A další výkřik.
"Řekni to a přestanu." Žena kroutila na znamení, že to opravdu neví. Chtěl pokračovat, ale někdo ho přerušil.
"Sasuke, musíme jít." Hluboký mužský hlas zavolal na muže, který ji mučil. Poslední pohled do ženiných očí. Padla k zemi mrtvá s vyděšeným výrazem na tváři. Sharingan udělal své.
Sasuke…
Prudce jsem se posadila na posteli. Snažila jsem se popadnout dech. To nemůže být pravda. Byl to jen hloupý sen. Ale až moc pravdivý. Po chvíli jsem si uvědomil, kde to vůbec jsem. Pořád v Sasukeho pokoji a nejlepší na tom, že v posteli. Skvělý. Zrovna vyšel z koupelny.
"Už je ti líp? Spala jsi půl dne." Udivilo mě to.
"Povedlo se to. Vidím dobře." Usmál se. Kdybych byla na jeho místě, skákala bych radostí a zulíbala k smrti toho, kdo mi pomohl. I když v tomhle případě bych se bez toho obešla. Sednul si ke mně na postel. Zareagovala jsem rychle. Stoupla jsem si a to bez jediného dotyku. Nemám na něj náladu. Chci pryč. On to tak ale vůbec nechtěl. Chytil mě za ruku a stáhnul zpátky.
"Nech mě!" snažila jsem se mu vykroutit, ale lehnul si na mě celým tělem. Byla jsem bezmocná.
"No tak Sak. Potřebuju tě." Políbil mě na krk.
"Sasuke? Zabils…zabil si někdy nějaké dítě?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

JSte zde? XD

*click*

Komentáře

1 ~Hellequinassasin ~Hellequinassasin | Web | 13. října 2011 v 21:51 | Reagovat

kráásne *__* pokračkoo!!! <3

2 veronika veronika | 13. října 2011 v 22:41 | Reagovat

ak by bol ten sen pravdivý nemohlo by to dieťa byť Itachiho?

3 Hope Hope | 14. října 2011 v 18:19 | Reagovat

ale no tak přestaň nás napínat to není od tebe hezký :-D jinak se mi to moc líbilo a  těším se na pokračování :-D

4 Kačka Kačka | 14. října 2011 v 21:36 | Reagovat

Krásně prosím prosím co nejrychleji pokráčko !! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama