Koření života 02

26. července 2011 v 18:02 | Iwelin |  Koření života
Pardon, že jsem dlouho nic nepřidala. Chvílema jsem byla mimo domov a popravdě taky moc inspirace rozhodně nemám. Hlavně s touhle pvídkou jsem neměla. A řeknu vám, že konec byl vymyšlený, ale co ten prostředek? Nakonec jsem můj první záměr clý překopala :D no tak, snad se bude líbit ;)

"Takovej namachrovanej idiot. Jen jsem tam chtěla dát skořici a málem mě vyho…A kurva."
"Zdravím." Usmál se na mě můj šéf.
"Vy se znáte?" divil se Sasuke, který seděl na gauči vedle něho.
"Jo. Já budu asi ten debil a namachrovanej idiot. Ale jinak mé jméno je Hyuuga Neji." Ten jeho škleb mu nezmizel.
"A co tady děláš?" podrážděně jsem se ho zeptala.
"Hej, nikdy jsem ti neřekl, že si můžeme tykat." Zavrčel.
"Neji." Napomenul ho Sasuke výhružně.
"Je to moje sestra. Tohle je navíc její byt, takže se koukej chovat slušně."
"Jo, vždyť jo. Já už půjdu." Zvednul se a odešel pryč v doprovodu Sasukeho.
"Odkud ho Sasuke zná?"zeptala jsem se Sakury. Bože, jsem jeho sestra a nevím to.
"Říkal něco o tom, že se znají ze školy." Pokrčila rameny.
"Aha." Sedla jsem si na gauč a konečně se najedla. Pak jsem byla ráda, že jsem se dostala do postele.

Druhý den v práci byl zase horor. Najednou jako by si všichni lidi usmyslili, že si jen tak zajdou do luxusní restaurace. Na nádobí jsem byla zase sama a měla jsem, co dělat abych to stíhala. A nakonec jsem v práci zůstala jako poslední. Samozřejmě náhoda je blbec a zůstal tam i Neji.
"Dneska byl pernej den co?" on umí být i milej?!
"Hele Neji, i když znáš mého bratra a znáte se hodně dlouho, tak to neznamená, že na sebe musíme být milí. Já tě totiž nesnáším."
"Trochu brzdi. Jsem pořád tvůj šéf."
"Vyhrožuješ mi?"
"Ber to jako upozornění." Otočil se na patě a něco dělal. Já jsem zatím douklidila kuchyň a vydala jsem se pryč. Jen jsem nevěděla, jestli je Neji pořád tady. Šla jsem potichu do jeho kanceláře. Byly pootevřené dveře, tak jsem tam jen tak nakoukla. To, co jsem viděla, mě značně vyděsilo. Chtěla jsem zase pomalu vycouvat, ale shodila jsem vázu, co byla za mnou, a ta se hned roztříštila. A já se dala na úprk. Vyřítila jsem se zadním vchodem restaurace a radši se vůbec neohlížela, jestli za mnou běží. Běžela jsem asi o dva bloky dál, než jsem se rozhodla zastavit a popadnout dech. Nikdo mě nesledoval, to bylo dobře. Snažila jsem se zklidnit svoje bušící srdce a hlavně myšlenky. Právě jsem viděla, jak si můj šéf a nejlepší kamarád mého bratra šlehnul! Možná jsem měla jen přeludy a on vůbec nebyl feťák…co to povídám? Vždyť jsem to viděla na vlastní oči! Musím to někomu říct. Když to neřeknu, tak se zblázním. Ale co když se to dozví, že jsem to řekla? Už tak budu mít problémy. O bože a začínám trpět samomluvou.
Po té poslední myšlence jsem se konečně pořádně nadechla a vydala se domů. Zatím to nikomu nepovím. Doma jsem se ani nenajedla, šla se jen umýt a pak spát s myšlenkou, jestli přežiju zítřek.
Ráno se mi ale vůbec nechtělo vstávat. Nebylo mi nejlíp, ale věděla jsem, že si to jen snažím namluvit. Ale co…zůstanu doma. O tu práci stejně asi přijdu, tak nemusím přijít o život, když se dneska vydám do práce. Zavolala jsem vedoucímu restaurace, ať mě dnes omluví. Aspoň, že on je milý chlap. Z postele jsem se vyhrabala už v devět kvůlu Sakuře, která mě prostě nenechá pořádně se jednou vyspat. Byla jsem doma nakonec sama, jelikož Sakura i Sasuke šli do práce. Chtěla jsem si něco dobrého uvařit, ale po zásobách jídla jako by se slehla zem. Tak jsem se rozhodla jít nakupovat. A nakonec jsem neskončila jen u jídla. Když jsem se kolem třetí hodiny vrátila domů, čekalo mě hodně nemilé překvapení. Přímo vražedné.
"Tak nemocná?!" rychle vstal ze schodů, na kterých do teď seděl.
"Klidně mě vyhoď." Řekla jsem klidným hlasem, prošla kolem něj a začala odemykat dveře od bytu.
"Mimochodem. Co tu děláš?! Určitě si nepřišel mě sem jen zkontrolovat." Jsem blbá! Jasně, že jsem věděla, proč přišel.
"Musíme si promluvit." Vešel za mnou do bytu, samozřejmě bez pozvání.
"Neji mě je to jedno. Je to tvůj život a mě se nemáš, co zpovídat." Odložila jsem nákup a dala se do uklízení a Neji se mezitím usadil na židli.
" Neřekneš to nikomu? Hlavně ne Sasukemu. Nechci, aby to věděl." Zněl zdrceně. Unaveně jsem si vzdychla.
" Slibuju, že to nikomu nepovím. Je to všechno?" Otočila jsem se k němu.
"Asi jo. Do práce se můžeš v pohodě vrátit, pokud chceš. Budu teď potřebovat víc lidí." Nadzvedla jsem jedno obočí. Pochopil tu nevyslovenou otázku.
"No…byl jsem naštvanej, tak jsem vyhodil další dva lidi." Utrápeně jsem se zasmála. To bude víc práce, ach jo.
"Tak já už půjdu." Zvednul se a já ho šla vyprovodit ke dveřím.
"Neji? Měl by si s tím, co nejdřív skončit. Může to mít dopad i na tvůj pracovní život a to nemluvím o tom osobním." Stál na chodbě s hlavou skloněnou, ale po chvíli se na mě podíval zmučeným výrazem.
"Já vím. Jen to nedokážu sám."

Pokračování příště
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

JSte zde? XD

*click*

Komentáře

1 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 26. července 2011 v 18:45 | Reagovat

Kawaaaaaaaaaaaaii!!!!!!!!! ^^

2 veronika veronika | 27. července 2011 v 0:17 | Reagovat

no Neji sa nezdá. zaujímavé.

3 Skřítek Skřítek | Web | 29. července 2011 v 19:54 | Reagovat

:)) po dlouhý době dorazím domů :D na net jdu sem :D což bylo první co jsem udělala a hned super povídka a super dílek :))) jen tak dál :)

4 Hope Hope | 6. srpna 2011 v 11:21 | Reagovat

super těším se na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama