I need you - 2.část 1/2

14. července 2011 v 15:04 | Iwelin |  Jednorázovky
Tak další díleček =) snad se bude líbit...je to rozdělený na dvě kratší části, páč celý najednou se to sem prostě nevešlo =/ :D A prošla jsem momentálně i změnou jména :D místo Xia-san už jen Iwelin =)

"Hej Sasuke. Jsi tam?" Sasuke si na sebe natáhnul kalhoty.
"Co potřebuješ Suigetsu?" vrátil mu to nevrlým hlasem.
"Máme nové informace…Madara." Zastavil se v polovině pohybu, když si na sebe bral tričko.
" Svolej všechny ostatní." Rozkázal mu a podíval se na mě.
"Zůstaneš tady, jídlo ti za chvíli přinesou." Podal mi jeho triko.
"Sasuke mohla bych ti pomoct."
"Ne! Ani náhodou, nikam nepůjdeš."
"A to jako proč?!" vyjela jsem na něj.
"Protože…ti nevěřím. Mohla bys na misi udělat nějakou hloupost." Nasadil zase ten jeho xicht. A v tu chvíli jsme mu ho chtěla dokonale upravit.
"Cože? Ty mi nevěříš? Vždyť jsme se spolu před chvílí vyspali a TY mi nevěříš? Nemá to, když už tak být obráceně? Že já…"
"Buď už zticha!" V tu chvíli mě ovládnul vztek a vrazila jsem mu facku. Jistě, nechápu, jak jsem se k němu tak rychle dostala, aniž by něco udělal, ale neřešila jsem to. Rozhodně jsem toho nelitovala. V jeho očích se najednou objevil Sharingan, ale jiný než jsem byla zvyklá. Zděsila jsem se, ale potom jsem viděla už jen tmu.
Probudila jsem se s bolestí hlavy. Zase. Tak tohle mu rozhodně nedaruju. Byla jsem v jiné místnosti, rozhodně ne tak krásné jako ta Sasukeho. Byla tam jen postel, musím podotknout, že nesnesitelně nepohodlná, a stůl. Na pokraji rozkladu. Jo, hezky se ke mně chová. Na stole bylo jídlo a já jsem se na něj hned vrhla, jaký jsem měla hlad. Snědla jsem to, i když jsem hned po prvním soustu zhodnotila jako nechutné. Ale co. Něco musím sníst, protože tady nehodlám umřít. Přemýšlela jsem, jak dlouho to je, než odešli. Pokud odešli. Jen tak nečině jsem seděla a zírala na dveře. Nemělo cenu se o něco pokoušet. Myslím, že Sasuke dosti poučil.
Takhle ubíhal celý týden. Malými dvířky, připadala jsem si díky tomu jak pes, mi někdo vždy strčil do "pokoje" jídlo a jinak se nic nedělo. Až jednou, když se mi klížily oči únavou, někdo vtrhnul do místnosti. Únava byla pryč a já stála v obranném postavení. Byl to nejspíš Suigetsu, co jsem si pamatovala z vyprávění.
"Potřebujem tvou pomoc. Jde o Sasukeho." Chytil mě pevné za ruku a táhnul tím labyrintem. Dostali jsme se do jedné místnosti, která zřejmě sloužila jako ošetřovna. Sasuke tam ležel celý zakrvácený. Karin seděla u něj a otírala mu rány.
"Musíš mi uvolnit chakru." Suigetsu se na Karin pochybovačně podíval.
"Dělej, jinak ho nezachráním!" vyjela jsem na něj. Udělal, co jsem po něm chtěla a já se dala do uzdravování. Křičela jsem na ostatní různé rozkazy a nikdo neodporoval. Ani Karin. Uzdravit ho bylo těžší, než jsem předpokládala, ale zvládla jsem to. Aspoň na půl. Neumřel a to bylo to důležitý. Měl po celém těle hluboké šrámy. Byla jsem vyčerpaná, ale byla jsem u něj celou noc a starala se o něj.
Až na druhý den odpoledne se konečně vzbudil.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídky?

Ano, jsou pěkné. 89% (113)
Ujdou 5.5% (7)
Ne, jsou hrozné 5.5% (7)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama