Koření života 01

19. dubna 2011 v 17:35 | Xia-san |  Koření života
Ten název je divný, ale to je jediný co mě v rychlosti napadlo =) nová vícedílná jednorázovka (TentenNeji) xD



"Tak mě chvilku poslouchej!"
"Proč?! Hlavně neříkej, že mi to chceš vysvětlit. Tohle nejde vysvětlit!"
"Byl to omyl!"
"Jo to byl. Ale jediné, co je tady omyl je, že jsem ztrácela čas s tebou. Sbohem!" práskla jsem dveřmi, jak nejvíce to šlo. Chytla jsem první taxík a odjela z toho bytu pryč. Navždy.
"Crrr. Crrrrr."
"No jo. Vždyť už jdu! Snad nehoří." Otevřela mi moje růžovovlasá a momentálně ospalá nejlepší kamarádka.
"Už zase?" podívala se na moje opuchlé oči od pláče.
"Načapala jsem ho s nějakou blondýnkou!" vpadla jsem ji do náruče a ona mě odtáhla dovnitř na gauč.
"Tak jen se vyplakej. Říkala jsem ti ale…."
"Jo jo já vím. Já jsem ti to říkala, že on tě podvede. Nemusíš to pořád opakovat." Vzdychla si.
"Jdu udělat kafe. Přece jen dvě ráno…to je moc brzo. Chceš taky?" houkla na mě.
"Jo jo. A jestli máš něco k jídlu. Dík Sakuro." Já jsem si zapnula televizi, abych nemusela pořád myslet na něj. Ach jo. Tohle se poslední dva roky opakuje pořád. Najdu si kluka a ten mě ve většině případů podvede. Co je tohle za krutý život?!
"Tenten na, snad ti to bude chutnat." Vzala jsem si od ní talíř s jídlem a poděkovala.
"Hm…vařila si to ty?"
"Hele jo, nejsem nejlepší kuchařka, ale rozhodně tohle k jídlu je." Dala si obranářsky ruce před sebe. Začala jsem se smát. Vzala jsem si první sousto do úst a začala přemýšlet, co dál.
"Mohla bych u tebe na chvíli bydlet?"
"Jasně. Mamka mi tenhle byt už dala a máš tu pořád tvůj pokoj. Místa je tu dost." Usmála se na mě povzbudivě.
"Děkuji. No a zítra si půjdu hledat práci.
Než jsem našla nějakou práci, trvalo to hodně dlouho. Ale čekání se vyplatilo. Jsem vyučená kuchařka, vlastně to máme v rodině. Najít práci v tomhle oboru je těžké, když je vám 23 let a nemáte skoro žádné zkušenosti. Naštěstí mě tohle povolání baví. I když…první den byl v práci utrpení. Samé "Kde je ta nova?" "Umej nadobí, jinak poletíš." "Uhni hňupko." Jo, takhle určitě dosáhnu mého snu být šéfkuchařkou. Po hrozném dni jsem byla konečně ráda, že jedu domů. Ale…tam mě čekalo překvápko.
"Sak co se to proboha děje?" zděsila jsem se při pohledu na spoustu lidí.
"Ahoj Tenten. Jen taková menší sešlost." Jo Sakura přímo zbožňovala párty. Byla zvyklá se pořád dobře bavit, vždyť je také z bohaté rodiny.
"Ahoj Ten. Jak je? Chceš seznámit s nějakým krasavcem?" ten jeho výsměšný hlas bych poznala všude.
"Ahoj Sasuke. Teď si mi tu náladu akorát tak zkazil. A ne, děkuji."
"Promiň prcku. Vždyť víš, že tě rád popichuju. Doufám, že se ti nálada zlepší." Objal mě.
"Díky." Usmála jsem se na něj. Sasuke je něco jako můj starší bratr. Vlastně je to můj nevlastní bratr o tři roky starší. Když mi bylo sedm, moje mamka si vzala jeho otce a od té doby má Sasuke syndrom "staršího bratra" a musí mě prostě ochraňovat.
"Kdyby něco, kdykoliv mi řekni. Teď musím ale vysvobodit Sakuru. Lee se o ní zas pokouší." Jo, Sasuke je Sakurou. Už krásných sedm měsíců. Na jejich vztahu mám velkou zásluhu, nebýt mě ani se neznají. Najednou mě někdo vyzdvihl do náruče.
"Pane bože Itachi! Chceš mi způsobit infarkt?!" Můj další starší a nevlastní bratr.
"To je uvítání. Měsíc jsem tě neviděl a ty hned, že tě chci zabít." Udělal ublížený obličej. Hned jsem ho objala.
"Jasně, že tě ráda vidím, jen mě neděs. Víš, že tohle nesnáším." Šibalsky se na mě usmál a už mě tahal k domácímu baru, kde mi hned nalil sklenku.
"Itachi já jdu zítra do práce." Zasténala jsem.
"Tak aspoň jednu sklenku ty malá kuchařko."
"Zatím jen umývačka nádobí." Jednu jsem si přece jen dala.
"Tak to dělajá chybu."
"Jsem tam jen první den. A jsem vůbec ráda, že jsem našla práci v tak dobrý restauraci." Pracovala jsem ve čtyřhvězdičkové restauraci, která byla proslulá hlavně díky svým specialitám. A když si to tak vezmu, ani jsem dneska neviděla šéfkuchaře. Ještě jsem si dala s Itachim dvě sklenky a šla spát. I když to bylo velice obtížný, když slyšíte brebtání a hudbu linoucí se z obývacího pokoje.
Celý týden byl pořád stejný jako ten první den, a tak jsem byla ráda, že je konečně víkend a já si mohla konečně pořádně oddychnout. Sakura a Sasuke odjeli na chatu a Itachi se mnou trávil, co nejvíce času, protože v neděli zase musel letět do Ameriky. A ten šmejd Iruky, můj bývalý, se ani neozval a ani nenapsal žádnou omluvu. Prostě debil. V pondělí jsem se konečně setkala s šéfkuchařem, který přijel z kurzu. Čekala jsem nějakého starce, ale tenhle "kluk" mohl být maximálně o pět let starší. A musím říct, že vypadal dobře a dokonce i mile. Samozřejmě do té doby než promluvil.
"Tak jo vy darmožrouti šmejdský. Prázdniny vám skončili, tak koukejte a makat." Někdo si jen tak odfrknul.
"A bez keců! Uslyším to ještě jednou a poletíte." Strach rozhodně uměl nahnat. Já se dala zase do mytí nádobí a potom mě poprosila další nová holka o pomoc s polívkou.
"Myslím, že ta něco chybí. Není to tak výrazné." Ochutnala jsem.
"Dej tam trošku skořice. Zvýrazní chuť i ostatního koření." Cítila jsem, jak se za námi někdo postavil.
"Nic tam zatím nedávej. Nejdřív to ochutnám." Naklonil se přes moje rameno. Z té vzdálenosti, když jsem ho viděl poprvé, mi nepřipadal tak vysoký. To dávalo ale ještě větší dojem na jeho hrůzostrašném výrazu.
"Dej tam bazalku. Tohle má být hodně výrazná kořeněná polévka."
"Ale skořice by byla taky dobrá." Namítla jsem.
"Ty se ta nová že?" usmál.
"Ehm…jo." Děsila jsem se další chvíle a oprávněně.
"Tak drž klapačku. Jinak si necvakneš ani u mytí nádobí." Slyšeli to všichni v kuchyni. Bezva! To jsem potřebovala. Celej den jsem se potom ani radši nehnula od nádobí, abych nakonec vážně nevyletěla. Jakmile jsem pozdě večer přišla domů, hned jsem si to namířila do kuchyně, protože jsem nejedla. Není to ironie, když pracujete v restauraci? V kuchyni jsem potkala Sakuru.
"Ahoj Ten…"
"Ahoj. Doufám, že se máš dobře. Za to já mám zkaženej den! Dneska jsem potkala šéfkuchaře. Říkala jsem si: "Jo ten je mladej, bude i hodnej." Je to naprostej debil!" naložila jsem si špagety a šla do obýváku.
"Takovej namachrovanej idiot. Jen jsem tam chtěla dát skořici a málem mě vyho…A kurva."

Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídky?

Ano, jsou pěkné. 89% (113)
Ujdou 5.5% (7)
Ne, jsou hrozné 5.5% (7)

Komentáře

1 veronika veronika | 19. dubna 2011 v 23:32 | Reagovat

pekný začiatok

2 Skřítek Skřítek | Web | 29. května 2011 v 10:39 | Reagovat

To je jakože fakt hustýýý !! :D už se moc těšim na dalšíí x))

3 Siruka Siruka | 20. července 2011 v 14:33 | Reagovat

Hustyyyyyy  uz  se  tesim  na  dalsi  dil :-D  :-D  8-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama