Anbu 06

6. února 2011 v 9:28 | Xia-san |  ANBU
Já vím já vím...jsem strašná xD ae to řekněte mému notebooku. Je kaput a většinu novějších dílů povídek jsem měla uložených tam, tákže jsem to musela všechno psát znova a k tomu se tak často nedostanu na nějaký počítač. =/


" A dávej si pozor. V boji bys mohla přijít omylem k úrazu i od spolubojovníka.

"Co si o sobě sakra myslí?! Namyšlenej Hyuuga!"
"Ehm, promiň. Ale já jsem taky Hyuuga. A mluv potichu, ještě tě někdo uslyší."
Hinata seděla vedle mě a už poslouchala hodnou chvilku mé nadávky, které padaly na Nejiho hlavu.
"Můžeš mi říct, proč všichni Hyuugové nemůžou být jako ty? Musí být zlí, bezcitní a arogantní?"
"Myslíš si, že já nedokážu být zlá a bezcitná?" podívala jsem se na ní pochybovačným pohledem.
"Jo vím, nedokážu, tak jako ostatní Hyuugové. Ale jinak jo." Uraženě si odfrkla.
"Musím mu to oplatit."
"Myslím, že to není dobrý nápad Tenten.
Už tak je to tu těžký. Počkej do akademie."
"Ne, k tomu by třeba potom ani nedošlo."
"Ty myslíš, že to nepřežijem?" zhrozila se.
"My jo. Ale oni ne."
"Tohle nedopadne dobře."
"PŘESTÁVKA KONČÍ. VYRÁŽÍME!" zavelel Naruto a všichni se zvedli a vydali na cestu.
Celý den jsme šli bez přestávky a nikdo ani moc nemluvil.
"Hin? Je tu nuda." Postěžovala jsem si.
"To mi povídej. Radši bych poslouchala otcovi urážky, to by bylo aspoň trošku vzrůšo." Protočila oči.
"To jo. Pamatuješ, jak nadával, když jsem tě dotáhla domů opilou, když jsme slavili Sakuřiný narozky?"
"Jo. A taky si pamatuju ty dva týdny mučení." Udělala na mně zlej pohled.
"Stejně byl jeho výraz k nezaplacení."
"Tak to máš pravdu." Obě dvě jsme se tam začaly smát jen tak z ničeho nic, takže nebylo divu, že se na nás koukají jak na blázny.
"Buďte zticha. Nevíte, jestli nás někdo nesleduje!" okřiknul nás Daisuke, který stál za námi.
Obě jsme se na něj zašklebily, ale byli jsme už zticha. Ušli jsme další kus cesty, když v tom něco říkalo, že není všechno tak jak má být.
"Cítíš to?" nejistě jsem se zeptala Hinaty.
"Jo, ale nic nevidím." Podívala se na mě se zvláštním výrazem ve tváři.
"Mám?" kývla na souhlas. Soustředila jsem se na chakru, která mi ted postupovala do očí.
"Kuro me."
Očí se mi zbarvily do černa a zaleskly se. Viděla jsem pět osob kolem nás. Nebylo divu, že je Hinata neviděla. Používali techniku, kterou vymyslel Orochimaru před svou smrtí. Ale ti lidé, co ji znali, byli už dávno mrtví. Bud je zabili členové Hyuuga klanu, anebo zemřeli kvůli náročnosti techniky. Takže to znamenalo, že tihle museli být ohromně silní.
"Jejich pět. Používají zakázanou techniku na Baykugan."
"Jdu to říct Narutovi."
"Hin…"
"Neboj, neřeknu jim o tvém Kekkei Genkai." Usmála se na mě. Pak se vydala za Narutem, celý jejich rozhovor jsem viděla.
"Jak to víš? Neji nic nevidí."
Šeptal rozzlobeně.
"Používají techniku Ryukio, že?" zeptal se Neji.
"Jo, klidně se Naruto podívej pomocí lišky. Ale stlač svou chakru, nesmí zjistit, že jsme je objevili."
"A jak si to zjistila ty?"
"Jen tak náhodou."
Řekla to takovým hlasem, který nechtěl slyšet další otázky. Naruta i Nejiho ho to překvapilo, a proto nic neříkali.
"Má pravdu. Je jich ale šest." Znejistěla jsem a z jejich rozhovoru vypadla. Pořád jsem měla aktivované své oči, a tak jsem se rychle rozhlédla. Měl pravdu, bylo jich šest.
"Hin! Zjistili, že o nich víme!"
vytáhla jsem shurikeny a hodila je do stromů za mnou.
"ÚTOK!" zakřičela jsem, ale to už jsem jeden můj spolubojovník skácel k zemi mrtev. Ze všech stran na nás létaly střely a různá jutsu. Naštěstí já jsem je viděla, ale ostatní ne.
"Hin?!" zakřičela jsem a ona se objevila vedle mě.
"Jsem tu. Baykugan už můžu použít." A udělala před námi vodní stěnu. Pak se ukázal Naruto a Neji.
"Ostatní jsou mrtví. Jich je pořád plný počet." Oznámil nám Neji. Hinata už vodní stěnu neudržela. Shlukli jsme se k sobě zády. Už neútočili, ted nás jen pozorovali. Najednou všichni seskočili domů.
"Ale ale, nedivím se, že jste to ustáli zrovna vy." Škodolibá smích mnou projel jako dýka.
Jejich tváře byly strašně zohavené.
"Kdo jste?" zeptal se Naruto.
"Není důležité, kdo jsme my. Ale kdo jste vy. Dva členové Hyuuga s technikami na vysoké úrovni.
Jinchuuriky, nositel devítiocasé lišky Kyuubi. A nakonec to nejlepší. Poslední následnice Kurai klanu, Kuro me." Až ted si Neji a Naruto všimli mých podivných očí.
"Pane bože." Naruto se nemohl do mých očí koukat dlouho. Liška mu v tom zabránila. Nesnášela je. Ale Neji se do nich díval dlouho, moc dlouho.
"Neji nedívej se!" moje oči dokázali lidi i omámit natolik, že klidně zapomněli na celý svůj život. A potom moje oči dlouho lačnily. Ale naštěstí se odtrhl.
" Ale copak? Princezna to tajila?" zasmál se jejich vůdce. Sklonila jsem pohled. Už tak jsem cítila vyčítavé pohledy od kluků.
"Máte to vy ale štěstí." Prudce jsem zvedla hlavu, abych ho viděla.
"Co od nás chcete?!" vykřikla jsem. Měla jsem strach. I Hinata, ucítila jsem to.
"To se má milá brzy dozvíš. A vůbec se ti to líbit nebude." Poslední co jsem uslyšela, byl jeho krutý smích. Pak jsem se propadla do temnoty.
Jo, probuzení bylo příšerné. Měla jsem sucho v krku a celé tělo jsem měla rozlámané ještě po souboji. Počkat…souboj?! Zvedla jsem se i přes protesty svého těla. Byla jsem zavřená v malé místnosti bez oken. Světlo jsem dopadalo jen z chodby dveřmi. Hned jsem přiběhla k malému okýnku na dveřích.
"Hej je tu někdo?!" Vykřikla jsem.
"Tenten?"uslyšela jsem hluboký hlas.
"Neji? Jsi to ty?"¨
"Jo jsem. Jsi v pořádku?"
"Jo jo jsem. Kde jsou ostatní?" necítila jsem Hinatinu přítomnost ano jsem jí nemohla najít pomocí pouta.
"Někam je před chvílí odtáhli. Musíme vymyslet, jak utéct." Jako kdyby mě to hned nenapadlo.
"Co s námi chtějí udělat?"pocítila jsem strach. Ohromný strach.
"Nevím, opravdu nevím." Nastalo dlouhé ticho. Snažila jsem se pořád nějak spojit s Hinatou, ale nešlo to.
"Tenten? Co přesně umíš?" Nechápala jsem jeho otázku.
"Jsi princezna z Temného klanu…"
"Ach o tohle se zajímáš." Nechtěla jsem mu povídat o věcech, o kterých jsem zjistila já samotná před rokem a mnoho z toho nechápala.
"Neji sama spoustu věcí nechápu, ale řeknu ti jednu věc. Náš klan rozhodně nepatřil mezí ty, který pomáhaly lidem a rozhodně ne mezi ty, který by ctili něčí zákony." Chodbou, která mě dělila od Nejiho, se ozvali těžké kroky.
"Kurai princezno? Už je čas."

Pokračování příště
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 veronika veronika | 6. února 2011 v 22:04 | Reagovat

zaujímavé

2 Skřítek Skřítek | Web | 11. února 2011 v 14:12 | Reagovat

Dobrý :D jen nechápu trochu proč tu to máš dvakrát... tohle je teda o něco prodloužený :D ale co.. pořád stejně zajímavý :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama