Anbu O5

6. července 2010 v 19:25 | Xia-san |  ANBU
Po dlouhé době zase nějaký dílek. Strašně se omlouvám. Na konci roku to byl záhul se školou a měla jsem osobní problémy. Občas bych ty naše drahé polovičky zabila =/ Přeji pěkné čtení =)xD


Já se trošku ještě najedla a potom jsem zalehla taky.
Někdo se mnou pořád třásl
až to bylo přímo nesnesitelné. Chtěla jsem toho dotyčného praštit. Ale naštestí moji ruku ten dotyční zachytil.
"Co blbneš?!" Prskla na mě potichu Hin. Jen jsem se omluvně usmála, což zřejmě nebylo v té tmě vidět a omluvila se jí. Pak si zalehla do svého spacáku a já se mohla vydat na hlídku. Sedla jsem si podmenší strom, který měl bohatou korunu. Začala jsem vzpommínat na den, kdy jsem přišla k mé jizvě na zádech, která při vzpomínkách děsně moc pálila.


"Lee! Bež na ty dva!" zavolal Gai na svého nejoblíbenějšíh žáka. Lee se rychlostí blesku přesunul k zbývajícím protivníkům a Neji přišel na pomoc nám. Bojovali jsme proti vůdci skupiny. Patřil mezi nejsilnějí shinobi ve Skryté deštné. Útočili jsme na něj nejvíc , jak jsme jen mohli. Pak se stala divná věc.
Útočili jsme na protivníka, který stál před námi. Vypadal pořád stejně a nebyl to žádný klon. Prostě živý člověk. Pak se to stalo. Obrovská bolest v zádech. Nic jsem potom nevnímala, zastavil se pro mě čas. Když jsme se otáčela, abych spatřila útočníka, trvalo to nesnesitelně dlouho. A poznání bylo ještě horší. Byl to ten samý, co s tál přede mnou.
"Tenten ne!" Pak jsem ztratila vědomí.

Když jsemn tak vzpomínala, najednou jsem si uvědomila, že vlastně ani nevím co se stalo. Nikdo o tom se mnou nechtěl mluvit. Nikdo mi to nevysvětlil. Musím se na to Nejiho zeptat. Moje hlídka se obešla bez problémů. Když skončila, šla jsem vzbudit dalšího.
Celá noc proběhla v klidu a opravdu brzo ráno jsme se vydali na cestu.
"Ježiš, když on je tak krásnej." Tato myšlenka mi prolítla hlavou jako blesk. Ale nebyla moje.
"Hin prosim tě. Musíš na něj pořád myslet?" zeptala jsem se jí trochu naštvaně.
"Promiň. Ale když on je tak krásnej." Zadívala se na něj zamilovaným pohledem. Jen jsem protočila oči a dál si jí nevšímala, ale bohužel to nešlo.
"Všimla sis jakej má krásnej zadek?" ano opravdu jsme se obě dvě změnily. Usmála jsem se.

"Ino-chan! To nemůžeš říkat tak nahlas." Vzpomínám si jak se Hinata červenala, když Ino vyprávěla o Saiovi.
"Hinato, měla by ses taky trošku odvázat." Objala ji kolem ramen Temari. V tu dobu byla ve Skryté Listové. Vlastně tam bydlí i teď s Shikamarem.
"Já nevím. Mě nepřijde správné křičet na celou vesnici tyto slova." Těžce polkla.
"Hin tebe chci vidět až budeš mít kluka." Ušklíbla se Sakura.
Přišla jsem k ní já a chytila jí z druhé strany než Temari.
"No tak Hin. Jsme skoro dospělý. Máme si užívat života." Usmála jsem se na ní mým nejoptimičtějším úsměvem.
"Sai má nejhezčí zadek na SVĚTĚ!!" Inin hlas se rozlehl celou vesnicí spolu s naším smíchem.

"Taky sis na to vzpomněla?" podívala jsem se na Hin, která mě zkoumala pohledem.
"Jo."
Až teď jsem si toho všimla. Měla podobný úsměv jako Naruto. Chtěla se mu co nejvíce podobat. Zastavili jsme se u jezera, kde jsme si udělali menší přestávku. Já se vydala hned k Nejimu.
"Neji?" zrovna se zásoboval novou dávkou vody. Jen vzhlédl.
"Hm?"
"Můžeš mi prosím říct o tom
shinobi ze Skryté Deštné?" nehodila jsem na něj milý úsměv. Nepodívala jsem se na něj prosícím pohledem. Nemohla jsem. Nechtěla jsem mu ukázat, že ho mám stále ráda. I když ve mně to úplně křičelo tím, abych mu hned všechno vyklopila.
"Myslím, že na to teď není spravný čas." Všiimla jsem si, že má mnohem hlubší hlas. Hluboký, drsný a hlavně krásný.
"A kdy si myslíš, že na to bude správný čas?" odsekla jsem.
"Řekni mi, proč to najednou chceš tak moc vědět?" podíval se do mých očí s naprosto výsměšným úšklebkem. Zamračila jsem se.
"Co když potkáme podobné bojovníky? Včera tu techniku nepoužil, ale určitě ji zná víc lidí. A já chci o ní vědět o nejvíce."
"Tenten nechápu proč to chceš vědět? Můžeš každou chvilku umřít a tebe trápí tohle?" začal se smát. Bože, tak nádherný smích. Ale vysmíval se mně.
"Neji, já neumřu. Jsem daleko silnější než kdy dřív. Dokonce možná silnější než ty." Usmála jsem se pohrdavým úšklebkem. Jeho nádherný smích zmizel.
"Pche! Nemůžeš bejt silnější než já. Ty nevíš, co všechno dokážu." Otočil se ke mně zády a než odešel ještě se mírně otočil přes rameno.
" A dávej si pozor. V boji bys mohla přijít omylem k úrazu i od spolubojovníka.

Pokráčko příště...=)
Doufám, že se líbilo a pls co nejvíc komentů, ať vím jak se vám to líbí =)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

JSte zde? XD

*click*

Komentáře

1 Tsubaki Tsubaki | Web | 6. července 2010 v 21:40 | Reagovat

hezké

2 Kiruška Kiruška | Web | 6. července 2010 v 21:55 | Reagovat

Super, rychle další!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

3 veronika veronika | 6. července 2010 v 22:08 | Reagovat

pekné

4 saya14 saya14 | E-mail | 11. července 2010 v 12:39 | Reagovat

to sa jej vyhrazal??? rychloooo daleeeej :-D :-D

5 Syntia Syntia | Web | 12. července 2010 v 19:38 | Reagovat

Good blog :) i ta povidka ale budu ji muset cist od zacatku :) jinak ...... nechceš se přihlásit jen tak pro zábavu do SONB na mém blogu ? Budu moc ráda :)

6 Rockerka Rockerka | Web | 18. července 2010 v 22:24 | Reagovat

úžasnýýý! :)

7 Hachiko-San Hachiko-San | E-mail | Web | 26. srpna 2010 v 10:04 | Reagovat

owaw i love TENTEN já chcu pkračovaníííí .. že máš  v plán dát žarlivou cénu neji ten?? pls XDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama