Záchrana - pro Saya14 2/2

19. dubna 2010 v 22:16 | Xia-san |  Jednorázovky na přání
Pokračování...XD njn jsem aktovní spíše na večír mno...=)


" Sasuke hodně se toho změnilo. A hlavně všichni."
Poodstoupila od něj a zkoumavě se na něj dívala.
"Co je?" nevydržel Sasuke její pohled. Sakura jen zavrtěla hlavou a se svými úvahami zmizela z jeho pokoje. Sasuke zase zapadnul do postele. Dneska toho na něj bylo už příliš.
"Itachi? Má Sasuke už Sharingan na nejvyšší úrovni?" zeptala se ho, když ho po dlouhém bloudění našla.
" Ještě ne. Proč? Víš jak mu pomoc?" zeptal se s nadějí v očích. Sakura se na něj povzbudivě usmála.
" Jo a teď to bude mnohem lehčí." Zaradovala se a s Itachim v patách běžela k Sasukemu do pokoje.
"Sasuke vstávej." Zatřásla s ním jemně. Nic.
"Sasuke." Zase nic. Teprvem teď si všimla krve. Která vytékala z pod šátku, který měl Sasuke ovázaný přes oči.
" A sakra. Itachi, pojď mi pomoc a přetoč ho na záda!" rozkázala mu a Itachi hnedka udělal její rozkaz.
" A teď dojdi pro vodu. Teplou." Řekla už klidněji a vyhnala ho z pokoje. Jakmile se za ním zavřely dveře, zamkla
je. Zase si sedla k posteli, kde ležel Sasuke.
" Tak jo. Musím to udělat, já ho přece miluju." Řekla si pro sebe a jemně ho políbila na čelo. Myslela si, že jeho stav je dobrý a tuto techniku nebude muset použít, ale jeho stav se zhoršoval mnohem rychleji, než čekala. Nadechla se a položila své dlaně na oči Sasukeho. Nejdřív se objevila zelená chakra, ale pak zčervenala.
" Promiňte mi to." Poslední slova, co řekla. Bylo slyšet jen bouchání na dveře, když se Itachi nemohl dostat dovnitř. Ztrácela zrak. Vnímala jen hluk, který byl kolem ní. A pak už nebylo nic.

Viděla samou tmu. Neříká se snad, že nebe je bílé? Asi ale nebyla v nebi, ale v pekle.
Otevřela oči dokořán.
"Ne to není možný. Měla jsem umřít." Zachraptěla, když zjistila, že je v Sasukeho v posteli. Nemohla se zvednout. Byla naprosto vyčerpaná, že hned zavřela oči. Strašně jí pálily. Co se to sakra stalo? Takhle to nemělo být.

Zase otevřela oči. V místnosti bylo slabé světlo a viděla, jak Itachi sedí vedle postele v křesle.
"Sakuro, jak ti je?" zeptal se jí až příliš starostlivě. Bože, tohle se jí musí zdát. Vždyť Itachi Uchiha byl ninja třídy S a on se tu o ní stará. Jen se na něj podívala. Viděla jeho ustrašený výraz. Zase usnula.

Probudila se. Tentokrát neměla vůbec potřebu spát, byla plná života. Vylezla z pod deky a něco na sebe hodila. Rozeběhla se, aby našla někoho, kdo jí všechno vysvětlí. Najednou jí ale začali pálit oči. Potřela si je a bolest trochu ustoupila. Na chodbě bylo zrcadlo, do kterého se podívala.
"Pane bože, co to…"
"Sakuro!" zvolal starostlivě Sasuke a ihned k ní přiběhnul. Sakura se na něj podívala plačtivýma očima.
"Co se to se mnou stalo?" začala vzlykat. Sasuke ji pevně sevřel ve svém objetí.
"Sakuro, cos to provedla?! Teď ten zpropadenej Sharingan máš taky."
Chytil ji pevně za ramena a zatřásl s ní.
"Au, to bolí. Pusť mě!" rozkazala mu a vytrhla se mu ze sevření.
"Měla jsem umřít, tohle se nemělo stát." zakřičela na něj a vyběhla ven. Slzy ji stékaly po tvářích, ale ona je jen tak nechala stékat. Dlouho ale nevydržela běžet, a proto zastavila.
"Proč já se tak snažim?! Nic z toho nemám." Přestávala brečet, protože jí z toho bolely ještě víc oči.
" Víš, že teď budeš muset být pod naším dohledem. Nemůže mě tě nechat jen tak, když máš teď Sharingan." Ozval se hluboký hlas za ní.
"Itachi, Tsunade sem někoho pošle. Ona vás jen tak nenechá, když máte mě." Podívala se na něj.
"Neboj, s ní to je vyřešený. Jen jsem jí dlouho musel přemlouvat, ať sem nepřijde. Teď tě budu cvičit společně se Sasukem." Usmál se na ní povzbudivě a přišel k ní blíž.
"Sharingan máš už na dobré úrovni, což je divné. No…radši se v tom dál šťourat nebudem." Podal jí ruku a ona se jí chytla.
"Jdeme se najíst, už umírám hlady." Vykročil, ale Sakura ho stáhla zpět.
"Itachi…ehm, jak se tohle vypíná?" a ukázala na své oči.

Všichni spolu seděli v menší kuchyni, kde potichu jedli.
Jen Itachi se pokoušel občas nadhodit nějaké téma k debatě, které se ale neuchytlo. Sasuke po Sakuře házel chvíli vražedné a chvíli zas starostlivé pohledy, což ji dostatečně vytočilo.
"Musíš na mně tak čučet?!" vyjela na něj.
"Promiň." Zněla jeho odpověď a zadíval se na desku stolu. Sakura samým překvapením přestala jíst.
"Sakuro, musíš se najíst pořádně, jinak při tréninku omdlíš." Zdůraznil ta první slova, aby na něj vůbec reagovala.
"CO trénink?! Už dnes?" vyjekla překvapeně. Vždyť ležela několik dnů v bezvědomí a on už chce trénovat. Sasuke dostal záchvat smíchu.
"Saky, on tě rozhodně nebude šetřit. Vem si, že teď patříš do našeho klanu." Smál se dál.
"Ty ticho, budeš trénovat taky a dám ti co proto." Usmál se ďábelsky Itachi. Sakura se Sasukem na něj vyjeveně koukali.
"No co koukáte? Mám právo nejstaršího, tak se běžte připravit na trénink." A s tím je vyhodil z kuchyně. Šli vedle sebe mlčky, koukali se každý na jinou stranu, až jeden z nich to nevydržel.
"Sakuro, chci se omluvit za to, jak jsem předtím vyjel. Jen…mě prostě nenapadlo, že se kvůli mně obětuješ." Podíval se jí upřímně do očí.
"To přece přátelé dělají ne? Zachraňují si život." Usmála se na něj, dala mu menší pohlavek a zmizela v pokoji. Sasuke za ní zasněně hleděl.
"Bože, ta se změnila."

"Takže děcka…"
"Neříkej nám děcka Itachi." Protočil oči Sasuke. Sakura jen souhlasně kývala hlavou.
"Fajn…takže, pane a dámo…"
"To už radši ty děcka." Přerušila ho Sakura. Itachi zčervenal vztekem.
"Fajn, tak nic. Jdem trénovat. Sasuke ty se rozcvič a Sakuro ty pojď kousek dál, trochu tě vyzkouším." A šibalsky se usmál.
"Můžu používat všechno?" zeptala se vesele, že už konečně nastane nějaký boj. Itachi souhlasně kývl. Postavili se proti sobě a čekali, kdo vyrazí první. Jako první vyrazila Sakura, která se už nemohla dočkat. Hodila po něm pár shurikenů, o kterých věděla, že se jím s lehkostí vyhne. Ale přece jen ho rozptýlí. Načerpala chakru do ruky a udeřila. Zasáhla ho lehce do ramene, jen stěží se stačil vyhnout, ale odhodila ho na zeď.
"Páni, seš rychlá. Sharingan." Oči rudě zasvítili a on začal útočit. Dlouho takhle bojovali, aby zjistili, kdo je rychlejší, ale Sakura proti Sharinganu neměla šanci. Použila ninjutsu, vodní stěnu, ale něco se pokazilo.
"Sakuro!"
Itachi k ní hned přiskočil a za chvíli byl u ní i Sasuke. Sakuře se aktivoval Sharingan, ale zase na vyšší úrovni. Vysílilo jí to.
"Je to dobrý." Sakura se pokusila vstát, ale nešlo to.
" Strašně rychle jí roste schopnost Sharinganu. Budeme muset jít zlehka." Utřel pot z jejího čela a kývnul na Sasukeho. Ten jí vzal do náruče a odnesl do postele. Cestou ztratila vědomí.

Vzbudila se někdy uprostřed noci. Někdo seděl vedle její postele na křesle.
"Sakuro, jak ti je?" podle hlasu, poznala Sasukeho. Sedla si a pořádně si ho prohlídla. Rozsvítil menší lampičku u postele.
"Už líp. Jen mi nejde do hlavy, proč se to tak děje s tím Sharinganem." Smutně svěsila hlavu.
"Když si mě léčila, sebrala si mi tu chorobu, ale i se Sharinganem. Choroba zmizela, ale můj Sharingan je mnohem na větší úrovni než ten tvůj. Bude se to hodně rychle vyrovnávat, dokud nedostane původní podobu. Teď jen budem doufat, že tě to nezabije."
"Tys studoval?" zeptala se překvapeně.
"Pff…četl jsem nějaké svitky Uchiha klanu. Tohle už se jednou stalo, ale ten zdravotník brzy zemřel. Nezvládnul to, ale on nebyl ninja. Ty na to máš Sak." Povzbudivě se na ní usmál.
"Je to pěkný, když mi tak říkáš." Zčervenala. Sasuke natáhnul ruku a dal jí jeden neposedný pramínek růžových vlasů za ucho.
" Ty jseš pěkná. A teď si odpočiň. Přinesu ti nějaké jídlo." Zvednul se ze židle a odcházel.
"Dík." Sasuke se otočil a rychle k ní přišel. Políbil jí. Byl to jen malý polibek, ale ona v tom cítila mnoho citů. Byli zmatení oba dva. Sasuke odešel a Sakura osamotněla v pokoji.
"Ach jo. Co to sakra vyvádíš Sakuro?"
zeptala se šeptem. Pak se zachumlala zase do deky a čekala, až přijde Sasuke s jídlem. Pomalu zase usínala, když v tom se dostalo do místnosti víc světla.
"Sak tady máš jídlo." Položil ji tác na nohy, když si sedla. Sakura nabrala na lžičku polívku, ale hrozně se jí klepala ruka, že jí Sasuke radši tu lžíci pomalu vytrhl z ruky a začal ji krmit sám. Celou dobu ho Sakura pečlivě pozorovala.
"Proč na mně tak koukáš?" zeptal se nervózně.
"Nelíbí se ti to?" zeptala se s menším úsměvem.
"Ne, radši se koukám já na tebe." Úsměv ji oplatil. Přestal ji krmit a natáhnul se k ní pro další polibek. Ani se nebránila, byla jako v sedmém nebi. Polibek se prohluboval, ale Sasukeho přerušil.
"Měla by sis ještě odpočinout maličká." Vzal tác, vlepil pusu do vlasů a odešel. Sakura ihned zaspala.
Další dny se Sakurpu trénovali oba dva bratři opatrně. Sharingan se opravdu rychle zvyšoval a ona se musela řídit podle něho. Po dvou týdnech konečně dosáhl úrovně, kdy už byl konec. A Sakura se ho naučila velmi dobře ovládat.
"Ale zlato, jsi pomalej." Smála se, když vedla souboj se Sasuke. Itachi to jen z povzdálí pozoroval a tiše se smál. Kdo by si mohl pomyslet, že jeho mladší bratříček dostane na frak od holky? Ale musel uznat, že jim to spolu slušelo. Když se Sakura vcelku zotavila, trávili spolu všechen čas. Museli si vynahradit, to co ztratili. Sasuke ležel na zemi a Sakura k němu se zděšením výrazem přiběhla.
"Sasuke, co ti je?" jeho ruka vystřelila k ní a on jí povalil pod sebe. Začal se smát.
" Sak, nepolevuj v ostražitosti." Usmál se. Sakura udělala uržený obličej. Pak se ukázala na ústa a Sasuke ji rád vyhověl v přání.
"Tak jo děcka, dneska už je konec." Řekl Itachi a šel pryč. Sasuke pomohl Sakuře vstát, ale pak ji vzal do náruče. Kývnul hlavou ať je zticha a odnesl ji do společného pokoje, kde ji povalil na postel. Začal ji líbat. Nejdřív na ústa, a jak ubývalo oblečení, jel po odhalených částí těla. Ani Sakura neotálela. Hladila ho jemně po zádech a po krku. Děsně ho to vzrušovalo. Sasuke se přesunul zase od jejího bříška k ústům a začal ji líbat mnohem dravěji.
Odtáhl ji lehce nohy od sebe a pak do ní vniknul. Sykla bolestí, ale Sasuke pokračoval dál. Po nějaké době se vedle Sakury svalilo zpocené tělo. Sasuke ji přitáhnul k sobě blíž a objal ji. Takhle zaspali.
Od té doby si byli, ještě více bližší. Po dalším týdnu se rozhodli vrátit se do Konohy. A to všichni a na vždy. Bydlení měli ve staré čtvrti v Uchiha klanu, kam se všichni chidli bát, a proto nebyl žádný problém. Všichni byli rádi, když se vrátili. Hlavně Naruto.
"Sasuke? Sakuro? Proboha, vy jste se vrátili!" jásal Naruto, jakmile je spatřil u Tsunade v kanceláři. Dlouho se spolu všichni objímali, až i Tsunade ukápla slza štěstí.
"Konečně zase spolu." Zasmála se Sakura a objala Sasukeho.
" A ještě mám pro vás novinu. Budu otec!"
"CO?!"

Konec….=)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tsubaki Tsubaki | Web | 20. dubna 2010 v 6:28 | Reagovat

pěknýýýýýýýýý,úúúúúúúúža :)

2 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 20. dubna 2010 v 14:31 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeeeeeeeer!!!!!!!!!!!!!

3 saya14 saya14 | E-mail | 20. dubna 2010 v 18:49 | Reagovat

vyborneeeee :-D :-D DAKUJEEEEEM :-D :-D

4 mia mia | 20. dubna 2010 v 19:31 | Reagovat

pokračkooooooooooooooooooooo

5 veronika veronika | 20. dubna 2010 v 22:10 | Reagovat

skvelé

6 Rockerka Rockerka | Web | 21. dubna 2010 v 19:18 | Reagovat

Juuuuuuuu to je hezkýý :)

7 sakurka sakurka | 2. června 2013 v 20:24 | Reagovat

moc  hezky a kdo bude otec naruto nebo sasuke trochu sem to nepobrala ale ok :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama