Záchrana - pro Saya14 1/2

13. dubna 2010 v 20:14 | Xia-san |  Jednorázovky na přání
Joo!! dopsala jsem to...ale dám sem jen první část =P XD hezké počteníčko a doufám, že se líbí Saya...XD

"NARUTOOO!!!" poklidnou vesnicí Konoha se rozlehl ženský křik. Všichni lidé se zasekli v činnosti, ale hned potom se radši dali zas do práce.
Blonďatý ninja se podíval směrem, odkud křik vyšel.
"Naruto, cos jí zase provedl?" zeptala se s mírným strachem modrovlasá dívka, která stála po jeho boku. Naruto se jen usmál svým typickým úsměvem a objal ji kolem pasu.
"Ále nic. Měli bychom zmizet lásko, než nás chytne." A už jí strkal pryč.
Růžovovlasá dívka, spíše žena utíkala ulicemi Konohy a hledala jen jediného ninju, který jí před malou chvíli naštval. Ale zrovna, když ho potřebuje najít, tak se po něm slehla zem.
"Až já ho najdu…tak Hinata přijde o snoubence! Já ho roztrhnu jako hada!" nadávala a ne zrovna potichu. Lidé se jí vyhýbali velikým obloukem.
Když už ho dlouho hledala, napadlo ji už jen jediné místo. Jejich tréninková plocha.
"Naruto, kdepak jsi? Já ti neublížím." Procházela lesem k místu, kam se vydala, ale nic neviděla ani neslyšela.
"Sakra, on snad zdrhnul z vesnice." Praštila pěstím do stromu, který se pod tou silou roztříštil na kousky. Pak si klekla ke zbytku stromu.
" Asi se zblázním. Ten nedostatek misí mě zabije." Mumlala si jen tak pro sebe a přitom se dívala na západ slunce. Ani neví jak, ale po chvíli jí to uspalo.
Uslyšela křupnutí. Probudila se. Proč měla tak lehký spánek zrovna ona? Nejdříve byla trochu zmatená, než si vůbec vzpomněla, kde je. Ale hned potom se postavila do obranné pozice. Další křupnutí a tentokrát o hodně blíž. Sakura si vytáhla několik shurikenů.
"Vylez, ať si kdo si. Hned!" řekla pevným hlasem směrem, odkud zvuk vycházel. Zpoza jednoho stromu vyšla postava zahalená v plášti. Sakura na nic nečekala a zaútočila. Hodila shurikeny. Na chvíli to vypadalo, že neznámý je docela hodně překvapen, ale na poslední čas uskočil.
"Počkej!"
neznámý dal ruce vzhůru na náznak, že jde v míru. Zarazila se v polovině dalšího útoku.
"Potřebuju pomoct. Tvoji pomoc."
" A kdo jsi? Sundej si kápi!" pořád zůstávala ve střehu.
"Hlavně zůstaň prosím v klidu." Hned po těchto slovech se ukázal.
"Itachi? Co ty tu chceš?" zbystřila ještě víc a on si toho všimnul.
"Ne Sakuro, prosím klid. Sama víš, že už nejsem v Akatsuki. Nemusíš se mě bát." Bránil se hned.
" To ale neznamená, že ti hned věřim. Tak povídej, co chceš." Neskrývala v hlase tu nenávist k němu.
"Potřebuju tě jako lékaře. Prosím, nechci o něj přijít." Poslední věta zněla naléhavě, ale ona nevěděla, o kom mluví. Povolila však v obraně.
"Koho mám zachránit? Snad ne Kisameho?" zeptala se s menším úsměškem.
"Ne, to opravdu ne. Potřebuju pomoc pro Sasukeho." Potom nastala chvíle ticha. Dlouhá chvíle ticha.
"Itachi, já ho nevyléčím. On mě nesnáší, nenechá ani na sebe šáhnout. A hlavně nechápu proč bych mu měla pomáhat." Sklopila smutně hlavu, když si vzpomněla na slova, co jí kdysi řekl. Itachi k ní rychle přistoupil a klekl si před ní.
"Sakuro, já tě prosím! Víš, že tohle jen tak Uchiha neudělá, ale jemu jde o život! Nechci o něj zas přijít, už ne." Všichni věděli o té události, co se stalo v klanu Uchiha. Starší to prozradili po smrti Danzua, jen aby si zachránili kůži. Ale ani jeden z Uchihů se do Konohy už nevrátil. Sakura dlouho přemýšlela.
"Sakra…tak jo, ale musím to nějak vyřešit s Tsunade." Vzdychla si poraženě. Proč vždycky Uchihům podlehne, tak lehce??
" Nechal jsme jí dopis, ráno se to dozví." Itachi si stoupnul a vydal se směrem, odkud vyšel. Sakura zaraženě stála. Jak mohl vědět, že půjdu? Viděl její pochyby.
" Šla bys i po zlém." Dodal na vysvětlenou. Jen na sucho polkla. Pak se vydala za ním, na dlouhou cestu. Byli zticha, Itachi se snažil nabýt zase svoji dokonalou image, když si ji předtím pokazil. Sakura se jen v duchu zasmála. Potřebovala se nějak uklidnit, vždyť měla potkat Sasuke po sedmi letech. Sasukeho, kterého vždycky, tak milovala. Milovala nebo stále miluje? Tahle otázka ji uvízla v mysli, ale teď ji strčila někam hodně hluboko. Blížili se k sídlu, kde oba bratři bydleli.
"Sakuro vím, že je to pro tebe těžké ho vidět po tak dlouhý době. Ale zkus mu prosím pomoct."
Řekl Itachi než vstoupil do menšího sídla uprostřed lesa. Sakura se hluboce nadechla a zase vydechla. Trochu se uklidnila. Vstoupili do tmavé místnůstky, kde bylo naprosté ticho. Pak šli do další chodby a na konci vešli do dveří napravo. V místnosti svítila jen jedna malá lampička.
"Je teď háklivý na světlo." Vysvětlil Itachi a přistoupil k posteli. Sakura si stoupla za něho a podívala se na osobu, která ležela a spala v posteli.
Už dál nemusela přemýšlet nad tou zpropadenou otázkou. Jakmile Sasukeho uviděla bezmocně ležet na posteli, probudil se v ní starý a silný cit.
"Itachi, co mu vlastně je?" zeptala se, ale už věděla jaká, se jí dostane odpověď.
" Oči. Bez tvé pomoci bude brzo slepý. Za to všechno může ten prokletej Sharingan." Zavrčel poslední slova. Itachi uhnul, aby se na Sasukeho Sakura mohla podívat blíž. Odkryla šátek z očí.
"Aaaaa!" lekla se, když ji rychle chytil za ruku.
"Sasuke klid, ona ti pomůže." Vložil se do toho Itachi.
"Já nechci žádnou pomoc! Zvlášť od slabý a ufňukaný holky." Zavrčel Sasuke. Sakura se mu vytrhla a vyštěkla na Itachiho.
"Vidíš? Říkala jsem ti to. Takovýmu idiotovi se s pomocí nebudu vnucovat."
" Ale copak se stalo? Růžovka nám začala štěkat." Zasmál se Sasínek.
"Jdi do háje. Klidně si pojdi slizoune." Vyplázla na něj jazyk.
" Něřvi tak, bolí mě z tebe hlava."
"Tak a dost! Já z vás zvocknu!" zakřičel Itachi a Sakura rychle spolkla slova, která měla zrovna na jazyku.
"Jdu pryč. Tady stejně není o mě zájem." Sakura se vydala ke dveřím, ale někdo ji prudce přirazil na zeď. Zkoušela se vymanit, podkopla mu nohy a tím srazila Itachiho na zem. Vytáhla kunai a zaútočila na Itachiho.
"Sharingan." Ocitla se v jiném světě. Letělo na ní najednou mnoho shurikenů a ona se jim nemohla vyhnout.
"DOST!" spadla na kolena a těžce oddychávala.
"Itachi já bych mu pomohla, ale on mojí pomoc nechce. Takže mě nech odejít." Podívala se tvrdým pohledem na něj.
" Říkal jsem to, že to půjde po dobrém i po zlém. Budeš tu muset zůstat." Otočil se čelem k Sasukemu, který s obdivem koukal na Sakuru.
"A ty se necháš ošetřit jinak to půjde taky po zlém." Odešel z místnosti a nezapomněl pořádně praštit dveřmi. Sakura se zvedla ze země a přešla k Sasukemu, kde mu hlavu naklonila tak aby mu viděla dobře do očí. Házel po ní zkoumavý pohled.
"Kdy jsi naposledy použil svůj Sharingan?" zeptala se ho po chvíli.
" Před měsícem, od té doby mám ty potíže." Sakura zvráštila čelo.
" To je dlouho, vedlejší účinky Sharinganu mají vyprchat do dvou týdnů. Ským si bojoval?"
" S novější verzi Kabuta." Odpověděl jen tak.
" Jakou měl barvu očí? Měl je celé žluté s divnými znaky uprostřed?"
"Jo myslim, že jo. Jak to víš tak přesně?" zeptal se nechápavě.
"Zabila jsem ho a jeho oči mě zaujali. Orochimaru si teď dává se svými pokusnými králíky hodně záležet. Ale za to ty máš obrovskej problém."
" Jak si ho mohla TY zabít?!" zavrčel.
Sakura se mu pěvně podívala do očí.
" Sasuke hodně se toho změnilo. A hlavně všichni."

pokráčko příště...=)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 saya14 saya14 | E-mail | 13. dubna 2010 v 20:41 | Reagovat

uzastneeeeeee :-D :-D rychloooo daleeej :-D DAKUJEEEEEEEM :-D :-D

2 veronika veronika | 13. dubna 2010 v 22:04 | Reagovat

skvelé

3 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 13. dubna 2010 v 22:20 | Reagovat

Kawaaaaaaaaaaaaaaaaii!!!!!!!!!!!!

4 Tsubaki Tsubaki | Web | 15. dubna 2010 v 7:10 | Reagovat

kawaaaaaaaaaiiiiiiii

5 mia mia | 15. dubna 2010 v 16:18 | Reagovat

pokračkoooooooooooooooooo

6 mychio twe milovane eSBenečko mychio twe milovane eSBenečko | Web | 17. dubna 2010 v 15:52 | Reagovat

je to je super honemky dalši dilecek je to bezvadný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama