ANBU 03

15. dubna 2010 v 6:14 | Xia-san |  ANBU
Další díleček...možná trochu krátkej...=)

"Sejměte si prosím masky. Chci vidět tváře tak mocných kunoichy." Přikázal nám Naruto a my neměli jinou možnost než to udělat, je to náš nový velitel. Obě dvě jsme si je najednou sundaly.
"Hinata-neechan a Tenten?!" zděsil se Neji. Oba dva na nás hleděli nevěřícně.
"Jak…kdy…kdo…jak jste se stali tak silnými?" vykoktal ze sebe nakonec.
"Zlepšili jsme se a to o hodně." Usmála se na něj chladným úsměvem. Myslím, že tohle se naučila od Sasukeho.
"Neměly byste tu obě dvě, co dělat. Musíte ihned odejít." Řekl tvrdě.
"Ty nám nemáš, co rozkazovat. Jsme tu z vlastní vůle." Vyjela jsem na něj. A tu agresivitu jsem pojala nejspíš od Tsunade-hime.
Už se chystal něco říct, ale Naruto ho zarazil.
"Teď to není dobré řešit Neji. Jsou tu a my s tím nic neuděláme. Jdeme, máme ještě spoustu práce." Uklidnil ho Naruto a odcházel pryč. Neji se ještě jednou na nás podíval vražedným pohledem a dal se taky na odchod.
"Co jsme jim sakra provedli?" nechápala Hinata. Podívala jsem se na ni smířlivým pohledem.
"Říkala jsem ti, že je to blbý nápad." Přikývla na souhlas.
"Co teď?" koukla na mně šibalským úsměvem. Hned jsem věděla, co zamýšlí a to jsme neměli ani propojenou mysl.
"Teď opravdu uvidí, co v nás je." Ďábelsky jsme se obě zasmály.

"Speciální jednotka, velitel Naruto Uzumaki. Sraz máte v sedm večer. Společenská místnost." Zahlásil rozhlas a já se líně protáhla na své posteli. Ani nás nenechají pořádně si odpočinout.
"Bude za deset minut celá. Už bych tam šla a seznámila se s našimi novými týmovými partnery." Rozhodla Hinata a já jí následovala. Když jsme došli do veliké místnosti, která byla prázdná až na osm lidí, tak jsem se po všech rozhlédla. Zjistila jsem, že jsme společně s Hinatou a ještě jednou dívkou jako jediný ženy v jednotce. Tak to bude hodně těžký.
"Měli bychom se seznámit s tou dívkou. Vypadá celkem mile." Propojili jsme naší mysl a vydali se k oné dívce.
"Ahoj, já jsem Keiko." Usmála se na ni Hinata a představila se krycím jménem.
"Myslím si, že se tady můžeme znát vlastními jmény. Dívko z klanu Hyuuga." Odfrkla pohrdavě červenovlasá dívka. Hinatě zmizel úsměv a upřela na ni vražedný pohled.
"Vážně jen vypadá mile." V duchu jsem se zasmála.
"Já jsem Hinata Hyuuga a tohle je Tenten." Představila rovnou i mě.
"To se neumí představit sama?" zeptal se muž vedle ní a upřel na mě arogantní úšklebek.
"Nemám zapotřebí se sama představovat takovým chudákům." Oplatím mu to stejnou mincí. Vytáhl kunai a hodil ho po mně. Chytla jsem ho ostrou stranou, ale mně to nevadilo a hodila jsem ho po něm zpátky. Strefila jsem se přesně do ramene, tak abych ho moc nezranila.
"Neměl by sis začínat Hiroshi, to je ta holka co bojovala s velitelem." Zasmál se jedem a prohlídnul mu zranění.
"Dobře mířená rána." Uznal a pomalu mu kunai vytáhl. Pak ho vyléčil. Všichni na nás hodili vražedný pohled.
"Ehm…prosím, abyste svoje šarvátky nechali na jindy. Teď patříte do jednoho týmu a potřebujeme, abyste dobře spolupracovali." Ozval se hlas ze dveří a dovnitř vstoupil Naruto s Nejim.
"Je tak chytrý." Rozplývala se Hinata v mysli. Zděšeně jsem na ni pohlédla.
"Vždyť nám nevěří. Myslí si, že jsme jen nějaký odpad." Zavrčela jsem. Naruto s Nejim nám všechno vysvětlili. Naše jednotka se jmenuje Černá smrt a mám jediný úkol. Zbavit svět shinoby Akatsuki a jejich spojenců. Jen tenhle jediný úkol.
"Zítra se vydáváme na cestu. Budeme na cestách dlouho, takže se připravte." S tímto odešli zase pryč.
Ihned jsme se objevili v černém dýmu a zmizeli ještě dřív, než si toho stačil někdo všimnout.
Ležela jsem na své posteli a koukala na strop. Vždycky jsem zaostřila zrak na prasklinku a něco si v ní představovala. Zase jsem nemohla usnout. Už jsem nesedávala na svém oknu a nekoukala na noční oblohu posetou hvězdami.
"Proč si tak slabá?" ozval se nade mnou jeho posměšný hlas. Zakroutila jsem hlavou, že nevím. Sklonil se ke mně.
"Já to ale vím. Není to v tvém osudu. Jsi jen pouhá holka, která si myslí, že dokáže víc." Poslední slova pomalu zakřičel.
"Ne! Já taková nejsem." Začala jsem brečet.
"Jsi slabá, tak to konečně uznej. Nikdy nic nedokážeš."
"Ne. Já ti to dokážu. Jednou…jednou tě porazím. To ti slibuju. Já ti dokážu, že se dokážu změnit. Že nemáš pravdu."

Slova jsem šeptala, ale myslela jsem je vážně. A teď je ta nejlepší chvíle mu ty strašné chvilky oplatit.
"Já nejsem slabá." Poslední slova, co se ozvaly po pokoji.

Už jsme byli hodinu na nohou. Pohybovali jsme se rychle, skákali jsme po stromech. Pospíchali jsme.
"Nevíš po kom teď jdeme?"             
"Ne, bojím se podívat do jejich myslí. Můžou to očekávat, hlavně Neji. Počkáme si na další informace."
Odpověděla mi s klidem Hinata. Štvalo mě, že nám o misi nic neřekli. Nikdo nevěděl, co máme očekávat. A taky jsme za chvilku zjistili proč. Měli jsme za úkol zničit velkou skupinu banditů, kteří byli z Vodopádové. Musím říct, že to opravdu nebyl lehký úkol. Jakmile nás jeden spatřil, začal nemilosrdný boj.

pokráčko příště....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tsubaki Tsubaki | Web | 15. dubna 2010 v 7:05 | Reagovat

kawaiiiiiii

2 saya14 saya14 | E-mail | 15. dubna 2010 v 17:22 | Reagovat

vyborneee :-D :-D rychloo daleeej :-D :-D

3 veronika veronika | 15. dubna 2010 v 22:09 | Reagovat

skvelé

4 Rockerka Rockerka | Web | 17. dubna 2010 v 13:21 | Reagovat

Suprovej díl :D ale mohl by být delší to je pravda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama