Jednou ve stájích 1/2 - pro Koizumi Michiyo

7. února 2010 v 12:26 | Xia-san |  Jednorázovky na přání
Doufám, že se první část bude aspoň trochu líbit...XD

"Sakuro, jsi v pořádku?" ptala se mně ustaraně trenérka Tsunade, když jsem se ocitla na zemi.
,,Jo, jsem v pohodě." Usmála jsem se na ni a stoupla si na nohy. Rozhlížela jsem se, kde můj krásný běloušek Rykio. Splašeně pobíhal na druhém konci jízdárny.
"Pokus se uklidnit to jedno zvíře divoký a pak se stav v mé kanceláři, musíme něco důležitého probrat." Zvážněla Tsunade a šla rychlým krokem pryč. Její změna tónu v hlase mě trošku zděsila, ale hned jsem zase nasadila svůj optimistický úsměv a šla uklidnit svého trošku divočejšího mazlíka.

Za chvíli jsem se ocitla v kanceláři, kde byly vystavené různé poháry, medaile a diplomy. Blondýnka za stolem se na mě nepřetržitě dívala.
"Co je?" nevydržela jsem její pohled a musela se bránit.
"Sakuro, ty máš problém." Pořád na ní vrhala svůj pohled. Překvapeně jsem se na ni podívala a pak můj pohled přešel do nechápavého.
"A jaký?" zeptala jsem se hloupě. Opravdu jsem ale neměla ani ponětí o čem to mluví. Hodila po mně nějakým papírem, který jsem rychle chytla do ruky a dala se do čtení.
"COŽE?! Za co takový účet?!" vykřikla jsem, když jsem se podívala na sumu peněz, která se krásně vyjímala na papíře.
"Ty už si to nepamatuješ? Ta limuzína těch bohatých obchodníků z Tokia něco stojí!" Už se jí na čele objevovala žíla, vždycky když se zlobila tam byla. Omluvně jsem se na ni usmála.
"Ale já na takovou sumu nikdy nebudu mít." Už jsem se připravovala na útěk, kdyby začala házet nábytkem. To už by bylo po čtvrté, co si kvůli mně rozmlátila kancelář. Jsem prostě dobrá.
"Neboj, dali nám dobrou nabídku." Šibalsky se na mě usmála a já v tu chvíli věděla, že jsem ztracena.

"Já tu Tsunade jednou zabiju!"
"Můžeš být Saky ráda, že si vyšla jen s tímhle. Budeš jen učit nějakýho zbohatlíka na koni. " Zasmála se hnědovláska, která seděla na ohradě.
"Má tě ráda, toho si važ." Zašeptala další dívka, která seděla v trávě a trhala květiny. Pozvedla ke mně menší svazek.
"Myslíte, že se budou Narutovi líbit?" zeptala se povzbudivě. Tenten se rozesmála tak, že málem spadla z ohradníku a já se na ni jen zamračeně dívala.
"Já tady řeším velice důležitý problém a ty si tady myslíš na Naruta?" urazila jsem se. Hnědovláska ke mně skočila a objala mě kolem ramen.
"Je zamilovaná Sakurko. Ty jednou taky budeš a zapomeneš na všechno ostatní." Smála se dál.
"To radši ne. Radši se nikdy nezamiluju." Zhrozila jsem se.
"Mám nápad. Jdeme se projet." Radostně jsme všechny vyskočily na nohy a vydali se pryč. Osedlala jsem svého Rykia a dala mu kostku cukru, kterou zbožňoval.
"Když se zamiluju Rykio, tak věř, že já na tebe nezapomenu. Ty jsi můj první opravdickej chlap." Mlaskla jsem mu pusu na nos. Pak jsem naskočila do sedla a vydala se radostně za Hinatou a Tenten, které na mě už čekali.
Jízdu jsem si náramně užívala. Zbožňovala jsem vítr, který mi čechral vlasy. Zbožňovala jsem ten pocit svobody. Prostě paráda. Když jsme dorazili zpátky, čekalo mě nemilé překvapení.
"Teda Sakuro, ty máš štěstí, že budeš učit na koni takového fešáka." Drkla do mě Tenten.
"Klidně si ho nech." Zavrčela jsem na ni zpátky.
"Já ne. Jsem už zadaná a Nejiho se nehodlám vzdát." Zasmála se a odjela pryč. Zadívala jsem se na černovlasého chlapce, který stál opřený o jeap. Asi si mého pohledu všiml, protože i on se na mě podíval. Tak krásně černé oči. Nemohla jsem se od nich odtrhnout, měl je stejně černé a hluboké jako Rykio. Ale tyhle byli chladné, jako by bez citu. Někdo na mě zavolal a já se konečně vytrhla z toho omámení.
" Sakuro, chtěla bych ti představit rodinu Uchiha. Budeš vyučovat jejich nejmladšího syna Sasukeho." Slezla jsem z koně, abych si mohla potřást rukou se všemi členy. Všichni měli uhlově černé vlasy a tak stejné i oči, ale ten Sasuke byl stejně nejhezčí.
"Chtěla bych vás upozornit Sakuro, že Sasuke není příliš komunikativní typ. Někdy se urazí jako malé dítě, i když mu táhne na dvacet." Zasmála se paní, která se mi představila jako Mikoto.
"Tak to jsou dva." Nemohla si odpustit Tsunade. Začala jsem ji vraždit mým pohledem.
"Chcete s výukou začít hned?" optala jsem se mile.
"Jistě, Sasuke tu bude pár dní bydlet, jak je domluveno tady s paní Tsunade. Prosím, pokuste se ho trošku zapojit do života, dělá nám už delší dobu starosti." Podíval se na mě zoufalým pohledem pan Fugaku. Zarazila jsem se. Já jsem jen obyčejná jezdkyně na koni, ne psycholožka pro bezcitné boháče.
"Sasuke miláčku? My už odjíždíme, tak si to tady užij." Zamávala na svého syna paní Mikoto. Naposledy se na mě usmála a vydala se se zbytkem rodiny k limuzíně. Za chvilku odjeli.
"Zkus nic nezkazit Sakuro, oni jsou dobří zákazníci." Zadívala se na mně zoufalým pohledem. Tak jo, pokusím se nic nezkazit. Vydala jsem se k Sasukemu, držela jsem v jedné ruce otěže Rykia.
" Ahoj, já jsem Sakura. Mám tě těch pár dní tady na starost." Pokoušela jsem se o přátelský tón hlasu.
"Hn…" podíval se na Rykia.
"Chceš tu provést?" pokoušela jsem se s ním navázat rozhovor.
"To není špatný nápad." Poprvé se na mě usmál. Krásně se usmíval.
Chvíli mi trvalo než jsem Sasukeho dokopala k pár slovům, ale nakonec se rozpovídal. Zjistila jsem o něm spoustu věcí a on o mně. Nádherně jsme si rozuměli. Pomohl mi odsedlat Rykia a já ho chvíli nechala projet na jiném koni. Uměl to a já nechápala, proč ho sem rodiče posílali na výcvik. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Bylo mi s ním hezky a já nechtěla, aby hned odjel. Sasuke rozhodně nevypadal jako ten typ člověka, jak o něm mluvili. Byl úplně jiný. A mě se ten jiný Sasuke líbil.
Plácla jsem sebou na postel a začala se smát.
"Co se s ní děje?" ptala se trošku vyděšeně Hinata.
"Buď se nadobro zbláznila, anebo je zamilovaná. Tak co Saky? Která možnost je ta správná?" Tenten se blýsklo v očích a v tu chvíli byly obě dvě na mé posteli.
"Holky, s ním mi je tak náramně pěkně." Úsměv jsem měla stále na tváři.
"Já to věděla, zabouchla se."
"Ale je z bohaté rodiny, on o mě nikdy mít zájem nebude. Jsem jen obyčejná holka." Posmutněla jsem a sedla si do tureckého sedu.
"Sakuro jsi pěkná a chytrá holka…."
"S občasnými menšími problémy." Vtrhla do řeči Hinaty Tenten.
"A no, ale to jsi prostě ty. Vem si, že máš celý zástup kluků, kteří by tě chtěli. A nemysli si, že on bude jiný. Uvidíš, že to dobře dopadne." Usmála se na mně povzbudivě Hinata a objala.
"Mám nápad, jak tomu pomoci. Uděláme menší večírek." Zasmála se šíleně svému nápadu Tenten. Občas se mi zdá, že není normální.
"A dostaneme Uchihu do sítí. JO!"
Večírek se měl konat za dva dny od našeho rozhodnutí. Se Sasuke jsem každý den trávila, co nejvíc času. Jezdil náramně dobře.
Když přišel onen večer, dostala jsem trému.
"Holky, co když se mu nebudu líbit?"
"Neboj Sak. Kdybych byla kluk, tak bych tě sežrala, jak jsi krásná."
"Mohla by sis svoje povzbudivý poznámky někam strčit Ten?" usmála jsem se na ni, aby se neurazila.
Když jsme tam dorazili, večírek už byl vcelku rozjetý. Holky se hned ztratili ke svým klukům a já si stoupla k baru.
"Co tady taková kráska dělá sama?" naskočila mi husí kůže, jak jsem ucítila jeho dech na svém krku. Přestala jsem dýchat. Otočila jsem se k němu čelem, abych mu viděla do tváře.
"To bylo na mě?" zeptala jsem se nesměle.
"No, jinou krásku tu nevidím, takže asi na tebe." Usmál se a tím odhalil krásně bílé zuby. Podlomili se mi kolena.
"Chceš něco k pití?" zeptal se mě mile. Kývla jsem na souhlas. Nalil mi trochu červeného vína.
"Je tady nějak vedro." Rozepnul si tři horní knoflíky na košili. Odhalil tím svojí svalnatou hruď. Proč mi tohle sakra dělá? Už tak mám potíž se na něj pořád nekoukat. Pustili pomalou písničku.
" Chceš si zatancovat?" nechápu, jak jsem to mohla říct nahlas.
"Klidně." Chytil mě jemně za ruku a vytáhnul mě na parket. Svoje paže jsem mu omotala kolem jeho krku a hlavu položila na jeho hruď. Nasála jsem jeho vůni. Voněl nádherně. Cítila jsem, jak zabouřil svoji hlavu do mých růžových vlasů. Bylo to tak příjemné. Jeho ruce mě svírali okolo pasu.
"Pojď se mnou ven. Půjdeme se projít." Jako omámená jsem šla za ním ven. Drželi jsme se za ruce a procházeli se jen tak.
"Miluju tě." V tom tichu to znělo tak krásně. Překvapeně jsem na něj pohlédla.
"Cože?" zeptala jsem se udiveně.
"Je mi s tebou nejlíp na světě Sakuro. Už jak jsem tě poprvé viděl, jsem se zamiloval do tvých zelených očí." Postavil se ke mně čelem.
"Ach Sasuke…ty ani netušíš, co pro mě znamenáš ty." Chytla jsem ho kolem krku a jemně ho políbila. Chutnal nádherně. Chytl mě kolem pasu a přitáhl k sobě blíž. Tentokrát mě políbil on.
"Nechci tě ztratit maličká."
"Ani já tebe."
"Sasuke? Co to má znamenat?"





Pokráčko příště.........
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 7. února 2010 v 13:59 | Reagovat

Wáááááááááá to bylo DOKONALÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Rychle pokráčko!!!!!!!! XD

2 saya14 saya14 | E-mail | 7. února 2010 v 16:55 | Reagovat

vynikajuceeee :-D rychlooo daleeej :-D

3 mychio twe milovane eSBenecko mychio twe milovane eSBenecko | Web | 7. února 2010 v 20:08 | Reagovat

jeee to je naprosto supeer honemky dalsiiidilecek je to bombaaa je to supeeer je to kawai hoenmky

4 veronika veronika | 7. února 2010 v 22:26 | Reagovat

skvelé

5 Rockerka Rockerka | Web | 9. února 2010 v 0:42 | Reagovat

to vypadá víc než zajímavě!! Rychle dál :D

6 iway iway | 2. března 2010 v 21:45 | Reagovat

no co z toho na konec bude? je to zajímavý

7 Anča_Yumi Anča_Yumi | 15. března 2010 v 15:44 | Reagovat

Waaaaa!!!!!! Mě raní mrtvice! Jak si to mohla takhle useknout??? o.o Rychle napiš dalšíííí díllllllleeeeeeeekkkk!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama